Puškvorec se aplikuje hlavně při žaludečních potížích, protože podporuje látkovou výměnu, působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má zklidňující účinek na křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Dříve se z kořene vyráběl žaludeční likér. Puškvorec má uklidňující účinek a působí antidepresivně, utlumuje astmatické záchvaty a celkově má pozitivní účinek na stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii atd.), v některých případech působí i výrazně protialergicky. Používá se i zevně ve formě koupelí proti revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně se hojících ran nebo jako celkově posilující prostředek.

V gastronomii byly od středověku oddenky využívány k okořenění sladkých pokrmů a kompotů v indické a islámské kuchyni. V Evropě i Americe býval kandován. Z velmi mladých výhonků lze připravit salát k povzbuzení chuti.

Přípravky z puškvorce vyvolávají vylučování žaludečních šťáv a často i žluči. Podporují tím chuť k jídlu a trávení.

Nejdůležitější látkou v pelyňku je silice. Její hlavní složkou jsou chamazulény, thujol a thujon, který je ve vyšších dávkách toxický, vyvolává opojné stavy, závratě a křeče. Dále obsahuje kandiden, felandren, seskviterpenové laktony, flavonoidy, třísloviny, absinthin a anabsinthin a malé množství dalších látek. Nejvyšší obsah silice je v době zralosti.

Obvykle se podává formou nálevu. Jako koření slouží čerstvé nebo sušené mladé listy, popř. dosud nezdřevnatělé části natě. Pelyněk se používá při přípravě mnoha hořkých či nahořklých alkoholických (destilát Absint a víno Vermut) i nealkoholických (tonic) nápojů. Do pokrmů se přidává jen několik málo listů, a to především k tučným vařeným nebo pečeným masům, jejichž chuť se nejen zpříjemní, ale napomůže i jejich lepšímu strávení. Pro tyto své léčivé účinky je pelyněk užíván také ve farmacii jako stomachicum a digestivum a byl jako takový znám ve starověku, jak se dovídáme ze spisů Dioscorida i Plinia. Užívá se při nechutenství, střevních a žlučníkových kolikách, menstruačních bolestech, proti hlístům. Droga zvyšuje sekreci zažívacích šťáv a tlumí křeče. Musíme se vyvarovat podávání nadměrných dávek. Droga není vhodná pro dlouhodobou léčbu. Předávkování se projevuje poruchami vědomí, bolestí hlavy, nutkáním na dávení a dalšími nepříjemnými příznaky. Pelyněk by neměly užívat těhotné a kojící ženy. Pomáhá při léčení žaludku, při zvracení, zánětu, nechutenství.

Zeměžluč okolíkatá se dlouhodobě používá jako součást čajových směsí na podporu trávení, při nemocech žlučníku i žlučovodů a dalších žaludečních obtížích. Zevně se používá na špatně se hojící rány. Nať, která se sbírá na počátku kvetení a pak se ve stínu rychle suší, obsahuje hlavně glykosidy, hořčiny, silice a třísloviny.

Podporuje trávicí procesy, vylučování žluči a trávicích šťáv. Je vhodné ji pít i při chorobách žlučníku a jater, vyhání střevní parazity.

Bazalka je mimořádně univerzální bylina, tlumí křečové bolesti, zlepšuje trávení, harmonizuje peristaltika, působí proti nadýmání, protizánětlivě i mírně antibioticky. Je vhodná při nespavosti a migréně, při psychogenně podmíněných závratích.

Při použití inhalace snižuje krevní tlak a je vhodným prostředkem při těžkém nachlazení i při únavě. Bazalku samotnou podáváme práškovanou, jako koření nebo pro aromatické koupele či inhalace. Při podávání ve formě čaje ji zpravidla kombinujeme s dobromyslí, meduňkou, puškvorcem, řebříčkem, heřmánkem, benediktem, tymiánem, kořenem lopuchu nebo řepíkem.

Pozor na dávkování – vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak podráždění.

Umí zlepšovat trávení, působí proti nadýmání, uvolňuje křeče.

Užívá se list, který se sbírá v době květu. Droga obsahuje glykosidní hořčiny menyanthin a meliatin, cholin, pektin, třísloviny, organicky vázaný jód, vitamín C, flavonoidy, rutin, třísloviny, organické kyseliny, saponiny, sacharidy, silici, fytoncidy a snad i alkaloid gentianin, dále cholin, invertní cukr a kyselinu fosforečnou. Vachta zlepšuje trávící funkce, zvyšuje sekreci trávicích šťáv, ovlivňuje střevní peristaltiku, příznivě působí na činnost jater a žlučníku, tlumí pocity nevolnosti spojené se zvracením, působí mírně projímavě a příznivě ovlivňuje krvetvorbu. Podává se obvykle buď ve formě prášku (4× denně na špičku nože) nebo ve formě nálevu (2 až 3 polévkové lžíce drogy na šálek vody, pije se 1 šálek denně až obden). Při leukémii nebo během léčby ozařováním se také osvědčila směs z vachty (50 %), bazalky (30 %) a zeměžluče (20 %), z níž se připravuje rovněž nálev. Protože se jedná o drogu potenciálně mírně toxickou (možná přítomnost alkaloidů), není vhodná pro těhotné a kojící ženy. Vachta trojlistá, stejně jako ostatní amara, nesmí být použita při zvýšené kyselosti žaludečních šťáv a při zánětlivých onemocněních žaludku a střev.

Dříve se její listy především přidávaly do hořkých žaludečních likérů podporujících chuť k jídlu.

Proskurník lékařský je využíván jako léčivá rostlina již od starověku. Pěstuje se pro farmaceutické účely a je to dobrá medonosná rostlina. K lékařským účelům se sbírá kořen, list i květ. Hlavními účinnými látkami jsou slizy, které usnadňují odkašlávání a mírní dráždění sliznic. Užívá se zejména při nejrůznějších zánětech sliznic dýchacího ústrojí, dále při zánětech močových cest či střev. Doporučuje se také při těžkých průjmech u dětí. K podobným účelům se používá i v léčitelství, za nejúčinnější formu je pokládán macerovaný kořen.

Proskurník obsahuje léčivé slizové látky, které zmírňují pálení žáhy a chrání žaludeční sliznici. Je osvědčenou přísadou do čajových směsí určených k léčbě žaludečních a dvanácterníkových vředů.

Doporučuje se při zánětech zažívacího nebo vylučovacího ústrojí, a při průjmových kolikách, zejména u dětí.

Listy máty obsahují silici (1 až 2 %) s hlavními složkami mentolem (asi 50 %) a menthonem (asi 10 %). Dále silice obsahuje menthofuramen, piperot, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, kyselinu octovou a dalších asi 40 látek. Tyto látky mají blahodárné účinky na činnost trávicího ústrojí. Máta pomáhá odstraňovat křeče, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a proti nadýmání. Též podporuje funkci přídatných orgánů – jater, slinivky břišní a žlučníku. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest. Podstata působení mentolu spočívá ve snižování napětí hladkého svalstva. Snižování tlaku ve vnitřních orgánech zabraňuje a předchází bolestem. Mentol vyvolává také pocit chladu a znecitlivuje, proto se ztrácí nepříjemné pocity jako je například svědění. Při nechutenství se podává mátový čaj, máta působí i proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy.

Čerstvé listy se používají do omáček, moučníků, nápojů a salátů. Máta je jednou z ingrediencí do oblíbeného míchaného nápoje Mojito. Používá se i k výrobě alkoholického nápoje, známého jako „Peprmintka“ nebo „Zelená“. Ze sušených listů a vrcholků stonků před rozkvětem se louhuje čaj, také se využívají při přípravě jehněčího masa či zeleniny. Mentol se přidává také do ústních vod a zubních past, žvýkaček, mentolových bonbonů a masážních gelů. Poslední dobou je ale nahrazován mentolem uměle vyrobeným.

Díky snadnému křížení existuje mnoho druhů rodu máta. Kromě máty vodní a klasnaté patří mezi nejznámější například máta vonná, máta okrouhlolistá nebo máta rolní. Samotná máta peprná se může vyskytovat v mnoha kultivarech, například máta peprná pomerančová, bergamotová, čokoládová, švýcarská či dokonce s vůní kolínské vody.

Máta peprná – uvolňuje křeče a pomáhá trávicímu traktu, odstraňuje plynatost.

Meduňka obsahuje asi 0,1 % silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol) a asi 4 % tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová). Dále, a to v menším množství, hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky.

Meduňkový čaj z listů snižuje stres, uklidňuje, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje dobré zažívání. Nově se uznávají protivirové účinky, zvláště u oparů. Z listů se rovněž připravuje meduňkový likér. Nať se používá v lidovém lékařství jako hypnotikum a sedativum. Používá se také jako koření. V kuchyni se pro svou citrusovou vůni za čerstva přidává do míchaných nápojů a ovocných salátů.

Sbírá se list nebo celá nať – zásadně před květem. Je třeba sušit ji rychle, ne však na slunci, vhodné jsou nízké teploty. Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi.

Meduňka je jednou z mála nehořkých bylinek, která uklidňuje žaludek i celý organismus.

Uvolňuje křeče žaludku, tiší žaludeční sliznici, pomáhá při žaludečních neurózách, s nimiž jsou spojeny další potíže jako nevolnosti, pálení žáhy a nechutenství. Díky svým výborným hojivým vlastnostem se využívá k doléčení podrážděného žaludku.

Šálek meduňkového čaje před spaním uvolní nejen vaši mysl, ale i tělo.

Meduňka lékařská – má léčivé účinky proti nadýmání a křečím, působí na zklidnění a dodává chuť k jídlu. Podporuje tvorbu žluči, tlumí žlučníkové koliky.

Dříve se rostlina používala v lidovém léčitelství jako přípravek pro utišení bolesti a horečky. V květech a již méně v nati jsou různé flavonoidy a hlavně silice obsahující salicylaldehyd a methylsalicylát s obdobnými účinky jako má kyselina acetylsalicylová, základ léku Aspirin a Acylpyrin. Čaj z květů působí diureticky, snižuje horečku, pomáhá při nachlazení a proti chronickým průjmům. Působí jako slabé sedativum a přináší úlevu při revmatických bolestech kloubů a zánětech.

V Podkrkonoší je tužebník jilmový nazýván „chlapice“. Z jeho květu je zde vyráběna osvěžující limonáda podobně jako z květu černého bezu.

Tužebník jilmový je skromná bylinka rostoucí planě téměř v celé Evropě i Asii.

Je vynikajícím pomocníkem při poruchách trávení, pálení žáhy, překyselení žaludku (snižuje kyselost žaludečních šťáv), pomáhá také při léčbě žaludečních vředů a zánětů žaludku dokáže i podpořit chuť k jídlu.

Bylina obsahuje hlavně silici s azulénem, alkaloidy, flavonoidy, třísloviny a další.

V léčitelství se používá na zlepšení chuti k jídlu, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv a zvýšení tvorby žluče, čímž zlepšuje trávení. Působí močopudně, desinfekčně, antisepticky, utišuje kašel, podporuje hojení a kladně působí i na krevní oběh. Účinně tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti během menstruace.

Sbírá se kvetoucí nať, nebo květní okolí před rozkvětem.

Obvyklé užití ve formě nálevu, nebo jako přísada do koupelí.

Při předávkování nebo trvalém užívání se mohou objevit závratě, bolesti hlavy a omámení.

Zálesákům se osvědčil jako velice účinný repelent proti komárům.

Řebříček obecný, známý též pod názvem myší chvost, patří zcela jistě mezi nejstarší léčivé rostliny. Vyznačuje se nahořklou a poněkud slanou chutí.

Řebříčkový čaj zlepšuje trávení, odstraňuje pálení žáhy, pomáhá léčit žaludeční neurózu. Podporuje vylučování žaludečních šťáv, pomáhá při žaludečních křečích a blahodárně působí také při léčbě vředových onemocnění žaludku a dvanácterníku.

Dlouhodobější užívání řebříčku se nedoporučuje, neboť obsahuje (stejně jako pelyněk nebo šalvěj) toxický thujon, který může ve vyšších dávkách vyvolávat nervové poruchy.

Řebříček obecný – čaj je vhodný při poruchách trávení, žaludku, jater, žluči, na podporu chutě k jídlu, zmírňuje nadýmání.

Pampeliška je významná léčivka. Sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen – duben), listy (květen – září), nať s kořenem (březen – duben). Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Z kořene lze po usušení, upražení a rozemletí připravit hořkou „pampeliškovou mouku“.

Příznivě se projevuje při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech, zvyšuje tvorbu a vylučování žluči.

Zásobním cukrem je inulin, namísto u rostlin obvyklého škrobu, inulin je vhodnější pro diabetiky. Dále obsahuje mimo jiné hořčiny taraxacin a taraxasterin, třísloviny a fytoncidy.

Smetánka lékařská, jak se pampelišce také říká, je považována spíše za plevel, neboť roste opravdu všude. Ovšem léčivá je celá rostlina, zejména pak kořen, který obsahuje mléčnou, lepivou tekutinu s obsahem hořčiny taraxacin.

Pampeliška příznivě ovlivňuje tvorbu žaludečních kyselin, zvyšuje vylučování a tvorbu žluči a zlepšuje chuť k jídlu při žaludečních potížích.

Pampeliška lékařská – odbourává z těla cholesterol a toxiny.

Hřebíček se, jak již bylo napsáno výše, využívá jako koření. Má ale výrazné desinfekční a místně znecitlivující účinky. Působí mírně dráždivě. Bývá využíván v zubním lékařství. Lze jej využít jako účinnou příměs kloktadel. Hřebíčková silice tlumí citlivost i bolestivost zubního nervu. Může být obsažen v protirevmatických mastech. Podáván inhalační formou desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle učení ájurvédy podáván v prášku ovlivňuje povzbudivě činnost srdečního svalu. Je opravdu hodně účinný na potlačení bolesti zubního zánětu.

Hřebíčkovec pomáhá při žaludeční nevolnosti, ulevuje žaludku při přejedení, podporuje metabolismus a chuť k jídlu, zmírňuje pálení žáhy. Díky svým antiseptickým účinkům se také osvědčil při léčbě žaludečních katarů.

Sušené pupeny hřebičkovce, známé hřebíčky, se sice používají především jako koření, ale právě odvary z nich jsou léčivé. Stejně tak tinktury a masti.

Zázvor má antibakteriální a protizánětlivé účinky. Pomáhá při žaludečních, cestovních a těhotenských nevolnostech. Léčí rýmu a chřipku. Snižuje cholesterol, stimuluje krevní oběh a podporuje redukci váhy. Zpomaluje určité druhy rakoviny. Má ale mnoho vedlejších účinků. Některým lidem způsobuje zažívací obtíže, pálení žáhy nebo bušení srdce. Není proto vhodný pro děti. Pro těhotné se doporučuje jen v omezené míře. Vyhnout by se mu měli i diabetici nebo lidé užívající léky proti překyselení žaludku, na srdce a snížení krvácení.

Zázvor příznivě působí při žaludečních nevolnostech i těch způsobených jízdou, také podporuje chuť k jídlu a normalizuje funkci zažívacího ústrojí.

Obsahuje hořčiny, které jsou velmi silné, proto se nesmí užívat při žaludečních a dvanácterníkových vředech, v těhotenství a při kojení!

Na sušené fialové kvítky slézu maurskéhho bychom mohli narazit v bylinných čajových a koupelových směsích, kde se přidávají nejen pro své léčivé účinky, ale i díky příjemné chuti, vůni a vizuálnímu efektu.

Sliz uvolněný zpracováním byliny se úspěšně využívá především při léčbě nemocí z nachlazení s dráždivým suchým kašlem nebo při trávicích obtížích, pokrývá totiž sliznice, tedy je zároveň chrání a urychluje tak hojení. Při kašli rozpouští hleny.

Má další mnohostranné využití při:

– Nachlazení, kašel, chrapot, zahlenění
– Trávení – nadýmání
– Obklady
– Záněty ústní dutiny
– Otoky, poranění
– Celulitida
– Bércové vředy
– Obklady očí
– Ekzémy, svědění kůže

1 lžičku slézu louhujeme přes noc v hrnku studené vody, před pitím případně dle chuti dosladíme.

Vhodný i pro děti, těhotné a kojící ženy.

Kořeny této rostliny poskytují dobré služby na jaře a na podzim, tj. v době největšího nebezpečí nachlazení. Podporují vylučování a měly by být vždy po ruce při katarech dýchacích cest, a hrtanu. Současně řídí sekreci žaludku. Mohou se používat jako čaj, nebo se připraví extrakt z jednoho dílu kořenů a pěti dílů koňaku: třikrát denně se 20 až 40 kapek tohoto extraktu užívá na kostce cukru.

Pro léčebné využití i jako koření se používá plod – dvounažka zelenošedé, šedožluté či šedohnědé barvy. Sbírá se v srpnu až září, plody se nechají dozrát, suší se v tenkých vrstvách. Při sběru v terénu je možnost záměny s jedovatými plody bolehlavu.

Zralý anýz aromaticky voní a má kořenitou nasládlou chuť. Vůni dodává silice, ve které je hlavní složkou anetol. V léčebném využití se využívá hlavně nálev, méně již čistá silice, v případech předávkování silicí může dojít k otoku mozku a plic.

Anýz je výborným prostředkem podporujícím vykašlávání. Žvýkání semen anýzu zabraňuje páchnutí z úst. V trávícím traktu působí spasmolyticky. Jeho použití je vhodné i v pediatrii. Podporuje tvorbu mateřského mléka, do nějž se jeho účinky také přenáší. Zvyšuje tvorbu žluče, urychluje trávení, omezuje plynatost. Působí proti střevním katarům, křečím trávicího traktu.

Jeho použití je mnohostranné. Dává se do pečiva, do chleba, při nakládání červené řepy, červeného zelí. Hodí se i do jablečného a hruškového kompotu. Špetka anýzu je vhodná k žampionům, k rybám. Je součástí mnoha kořenitých směsí. V indické a čínské kuchyni je častý v masitých pokrmech. Vyrábějí se z něj likéry, je součástí léčivých čajů při nadýmání a odstraňuje z pokrmů nepříjemné pachy a aromatizuje je.

Anýz povzbuzuje vylučování trávicích enzymů.

Kopr se používá jako zelenina, koření a jako léčivka. Užívají se celé rostliny kromě kořenů – nať, listy, kvetoucí okolíky, zralé i nezralé semeno.

Koprový čaj působí tišivě při zažívacích obtížích a nadýmání. Díky svým močopudným vlastnostem je doporučován na ledvinová onemocnění. Kopr podporuje tvorbu mléka u kojících matek, podporuje tvorbu žaludečních šťáv, tiší kašel, pomáhá při nespavosti. Semena kopru obsahují vitamín C, A, dále silice, vápník, fosfor a mnoho dalších minerálních látek. Koupel s koprovými semeny posiluje nehty. Žvýkání koprových semen způsobuje sladší dech.

Kopr je jedním z nejběžnějších koření, jako léčivka je poněkud nedoceněný, byť jsou jeho léčebné účinky nepopíratelné.

Kopr povzbuzuje činnost žaludku a střev, zvyšuje chuť k jídlu, tlumí křečovité bolesti v břiše, zklidňuje rozbouřený žaludek. Odvar z kopru pomáhá při žaludečních nevolnostech v těhotenství a nevolnostech při cestování autem či jinými prostředky.

SEMENA KMÍNU (Semencarví, Fructuscarvi)obsa­hují hlavně silici s 60 % karvonu. Silice usnadňu­je trávení a uvolňuje žaludeční a střevní křeče a pomáhá při nadýmání. Kmín známe především jako tradiční koření, ale méně se ví o jeho léčivých účincích. Kmín přidáváme vždy do vody na vaření brambor, nejde jen o chuť, ale především neutralizuje škodlivý solanin obsažený hlavně v zelených a klíčících bramborách. Solanin může zhoršit zrak i způsobit srdeční potíže.

Kmín mletý nebo drcený přidáváme do všech polévek a jídel z „nadýmavých“ zelenin, tím předcházíme zažíva­cím potížím.

Kmín je močopudný a podporuje tvorbu mateřského mléka a je vhodný i pro kojence a malé děti při zažívacích potížích, usnadňuje také vykašlávání.

Žvýkání několika semínek odstraňuje zápach z úst. V aromaterapii se používá kmínový éterický olej k inhalaci, obkladům a masážím při migréně, poruchách za­žívání a nadýmání, zácpě, žlučových kamenech, zástavě menstruace a pro podporu kojení.

Podobné účinky mají i semena koriandru, který by se neměl užívat v těhotenství, ale při kojení se naopak doporučuje. Obě koření mají zahřívající působení.

Majoránka obsahuje látky podporující trávení, ulevuje při žaludečních a střevních křečích, podporuje chuť k jídlu a tvorbu žaludečních šťáv a také blahodárně působí při nadýmání.

Používá se jako koření na dochucování polévek, omáček a masitých jídel, často se užívá dohromady s česnekem. Díky svému blahodárnému účinku na trávení se přidává do pokrmů z luštěnin, zelí či jiných tučných jídel.

Povzbuzuje chuť do jídla a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Působí také protinadýmavě. Uvolňuje křeče a posiluje nervový systém. Pomáhá při ženských onemocněních, protože posiluje dělohu.

Čaj z majoránky může dokonce pomoci při bolestech hlavy nebo nachlazení.

Řepík je vhodný k léčbě chronických zánětů žaludku a dvanácterníku, podporuje také tvorbu žaludečních šťáv a žluče.

Léčivou částí řepíku je horní, měkká část lodyhy a listy. Obsahuje významné látky jako hořčiny, třísloviny a flavonoidy.

Řepík nemá žádné vedlejší účinky, lze jej užívat dlouhodobě. Vhodný je též pro těhotné a kojící ženy.

Řepík Vařený v mléce podporuje erekci. V tradiční fytoterapii byl doporučen jako lék na nespavost.

Aktivními látkami jsou především silice, které jsou zastoupeny 1–3 %. Heřmánek se hojně využívá v kosmetice a léčitelství. Dá se z něj udělat čaj nebo odvar. Působí jako k léčbě zánětů, karminativum, spasmolytikum (uvolňuje křeče) a diaforetikum (zvyšuje pocení).

Pomáhá od bolestí, při hojení ran, navozuje celkové uklidnění. Je účinný při zánětech ústní dutiny, očních spojivek a pohlavního ústrojí, při žaludečních a střevních potížích, pomáhá léčit žaludeční vředy, při bronchiálním astmatu, při léčbě infikovaných sliznic a kůže, při alergických reakcích na kůži, uvolňuje křeče zažívadel a střevní plyny.

Je nenahraditelnou léčivkou pro děti, je možné ji podávat už i kojencům.

Stačí zalít lžíci bylinky čtvrtlitrem vroucí vody, nechat 15 minut louhovat a pít 2x-3x denně. Účinek se brzy dostaví, neboť právě v oblasti zažívacího traktu má heřmánek silné protizánětlivé účinky.

Využívá se zejména v oblasti problémů s trávením: tlumí nadýmání, při hnilobné i kvasné dyspepsii, při nechutenství, zahlenění dýchacích cest a při žaludeční neuróze. Díky těmto vlastnostem bývá součástí žaludečních likérů z kořenů anděliky, chartreuse a benediktýnka. Zevně jako antirevmatikum. Vnitřně v odvaru působí na nervovou soustavu, dále jako stomachikum, karminativum a má protikřečový účinek. Při zánětu ústní dutiny se užívá jako kloktadlo. Při hysterii a lehce zvýšené nervové vzrušivosti se používá jako přísada do koupele.

Andělika se nedoporučuje při léčbě zánětu ledvin a při vředových chorobách trávicího ústrojí. Při dlouhodobém užívání je nutné vyvarovat se pobytu na slunci, obsažené furanokumariny způsobují záněty kůže.

Přidejte půl čajové lžičky řezaného kořene do 1 sklenice studené vody. Pozvolna uveďte do varu a nechte několik minut vyluhovat. Denně vypijte 1 – 2 šálky čaje.

Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.

Obsahuje hořčiny, silice, třísloviny a další účinné látky.

Benedikt roste na slunných místech, daří se mu na sušší, ale dobré půdě. Pochází ze Středomoří.

Benediktu jsou připisovány mnohé léčivé účinky, zejména protibakteriální a protinádorové. Podporuje a tonizuje zažívání, především tvorbu trávících šťáv a žluče. Užívá se při nemocech žlučníku a jater, dně a revmatismu; jako cytostatikum. Zevně pak k hojení ran, vředů a ekzémů. Čaj z benediktu podporuje činnost nervové soustavy. Pozor na předávkování benediktem, vysoké dávky mohou přivodit žaludeční nevolnost až zvracení.

Používá se jako podpůrná léčba při nemocech z nachlazení a infekcích dýchacích a močových cest. Prospěšné účinky při léčbě těchto infekcí jsou přisuzovány schopnosti rostliny stimulovat imunitní systém. Používá se též na špatně se hojící rány a na zánětlivá kožní onemocnění.

Severoameričtí indiáni využívali třapatku na rýmu a bolení v krku, hadí uštknutí, hojení ran, záněty, pohlavní a kožní potíže i pro léčbu koní.

Třapatka nachová – při léčbě žaludečních vředů.

Má protikřečové účinky na střeva, proti nadýmání (plody jsou důležitou složkou větropudného čaje pro malé děti). Podporuje tvorbu mléka u matek. Má i močopudný vliv a ulehčuje odkašlávání.

Fenykl obecný – na trávení, dětem se dává na utišení kolikových bolestí.

Používá se k léčbě nemocí ledvin, močového měchýře a dýchacích cest, slouží jako diuretikum i k léčbě defektů kůže. Lichořeřišnice je přírodní antibiotikum, pomáhá při salmonele, streptokoku i zlatému stafylokoku. Používá se též jako pomoc při padání vlasů a proti lupům.

Lichořeřišnice – plody plní funkci laxativního prostředku – projímadla.

Mateřídouška – zlepšuje trávení, nadýmání, katary a průjmy, nechuť k jídlu. Působí i proti střevním parazitům a některým infekčním onemocněním střev.

Nať obsahuje silice, třísloviny, glykosidy, flavonoidy a hořčiny. Používá se hlavně pro svůj protikřečový účinek kdy uvolňuje hladké svalstvo, působí také protizánětlivě a protisvíravě (např. proti průjmům a bolestivé menstruaci). Zevně se používá ke koupelím zanícených ran.

Mochna husí – proti průjmu a kolikových onemocněních v žaludku a střevech, a při nadbytečné tvorbě žaludeční kyseliny.

Užívaná část světlíku lékařského je nať (Herba eupharsiae). Obsahuje iridoidní glykosidy jako aucubin, euphrosid a catalpol, tříslovina typu gallotaninu, ligany, silici, flavonoidy, fenolkarbonové kyseliny, vitamín C, provitamín A a nepatrně i étherické oleje. Díky těmto látkám má lehce nahořklou chuť.

Světlík lékařský – příznivě ovlivňuje žaludek, protože snižuje kyselost žaludku, čímž preventivně působí proti vzniku vředů.

Z této rostliny se používají především kořeny. Má velký význam při všech výměnách látkových. Možnost použití sahá od nechutenství přes špatné trávení, žaludeční a střevní potíže až po přejezení a selhání jater. Působí projímavě a současně reguluje vylučování vody, což má význam při všech zánětlivých procesech v těle. Kromě toho se používá i na dýchací trakt, kde uvolňuje spazmy. Velmi pomáhá i při zánětu průdušek.

Pití omanového čaje je vhodné při poruchách trávicích procesů a látkové přeměny.

Estragon významně podporuje tvorbu žluči, působí mírně močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Má i prokazatelný vliv antisklerotický a tonizační. Tlumí křečové bolesti při dyspepsii a podobných poruchách trávení. Používá se na střevní parazity (roupy, škrkavky). Používá se v čerstvém i sušeném stavu, ale v malém množství.

Z plodů ostropestřce se může vařit čaj. Důležité je, aby plody byly roztlučené. Tím se umožní vyluhování léčivých látek. Protože se silymarin velmi špatně vyluhuje do vody, tak se používají přípravky se standardizovaným obsahem silymarinu. Používají se jako prevence před ztučněním jater a při zdravotních potížích vzniklých následkem zánětu jater. V homeopatii se předepisuje při stejných neduzích a vedle toho ještě na zlepšení funkce žlučníku, proti žlučovým kamenům a při depresích.

Ostropestřec mariánský – na regeneraci silně poškozených jater u drogově závislých, alkoholiků, nebo lidí, kteří brali dlouhodobě léky.

Pití čaje upravuje trávení – je vhodná při žaludečních potížích, při nízkém dávkování je vhodná při průjmech. Při vyšším dávkování pomáhá proti zácpě.
Kořen rebarbory pozitivně ovlivňuje tvorbu krve, posiluje svaly, kosti i nervy, pročišťuje organismus.
Používá se na přípravu kompotů, želé, šťáv, krémů, marmelád, vína, do koláčů.

Jelikož rebarbora obsahuje velké množství kyseliny šťavelové, měla by se konzumovat střídmě a lidé s nemocným žlučníkem, oslabenými ledvinami, trpící na ledvinové kameny by se její konzumaci měli vyvarovat.

Šalvěj má protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální účinky, zabraňuje průjmům. Omezuje pocení, zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě.

Pomáhá při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích a nadýmání. Droga je i osvědčenou přísadou do čajových směsí při léčbě různých druhů rakovin.

Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) působí toxicky. Není známo mnoho případů otravy, ale je vhodné zvážit použití jako léčiva, potraviny nebo esenciálních olejů, které při vysokých dávkách vyvolávají riziko poškození jater.

Při přípravě čaje ovšem pouze relativně malé množství účinných látek přechází do vody a tři až šest šálků šalvějového čaje denně je považováno za netoxickou dávku.

Šalvěj lékařská – léčí nemoci střev, krvácející vředy žaludku a dvanáctníku a záněty žaludku.

Sporýš lékařský (někdy též železník) byl v keltské kultuře považován za jednu z nejdůležitějších léčivých a kouzelných bylin. Býval předepisován k posílení nervů, při jaterních obtížích, žlučových kamenech, k vyvolání menstruace a podpoře tvorby mateřského mléka, při poraněních a také jako ústní voda. Připravený výluh, „sporýšový čaj“, chutná po citrónu.