Velký závěrečný test

Sacharidy ve výživě člověka jsou hlavním zdrojem energie. Dříve byly sacharidy označovány pod názvy: uhlovodany, uhlohydráty a karbohydráty.

Sacharidy dělíme podle počtu cukerných jednotek. Monosacharidy mají jednu cukernou jednotku a jsou zastoupeny – glukózou, fruktózou a galaktózou. Disacharidy mají dvě jednotky, patří sem: sacharóza, laktóza a maltóza. Monosacharidy a disacharidy označujeme pod názvem jednoduché cukry. Polysacharidy (komplexní cukry) jsou tvořeny z více jak 10 cukerných jednotek, jsou zastoupeny glykogenem, škrobem a vlákninou. Jednoduché cukry (sladkosti, med, ovoce, zelenina, cukrová třtina a cukrová řepa, mléko,…) by měly tvořit 1/6 z celkového denního příjmu sacharidů. Většinu (5/6) by měly tvořit komplexní cukry. Sacharidy jsou nejvíce zastoupeny v rostlinné stravě, jedinou výjimkou je mléčný sacharid (laktóza), který je obsažen v mléku a v mléčných výrobcích.

„Sacharidy kryjí u člověka 50-80 % energetické potřeby (průměrně 60 %). Průměrná denní doporučená dávka sacharidů je 300-420 g. Energetická hodnota 1 g sacharidů je přibližně 17 kJ. Jejich největším zdrojem v potravě je škrob, v našich podmínkách hlavně z obilnin a brambor, méně z luštěnin“.

Glukóza je nezbytná pro fungování lidského těla; je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro všechny tělesné tkáně. Pro některé lidské buňky, zejména pro buňky mozku a červené krvinky, je glukóza jediným zdrojem energie, bez kterého se neobejdou. Tyto tkáně spotřebují za 24 hodin přibližně 150 g glukózy. Je-li příjem v potravě nižší nebo nerovnoměrný, chybějící glukózu získává organizmus štěpením zásobního glykogenu procesem glykogenolýzy. Při poklesu hladiny glukózy se ze žláz s vnitřní sekrecí (z pankreatu a z nadledvin) začnou uvolňovat kontraregulační hormony (glukagon a adrenalin), které mobilizují její tvorbu. Glykogen je uložen především v játrech a také ve svalstvu v množství od 150 do 400 g, podle situace, ve které se organizmus nalézá. V případě, že jsou zásoby glykogenu vyčerpány, vytváří si organizmus nezbytné množství glukózy přeměnou tělesného tuku pomocí glukoneogeneze. Při stresu a při delším hladovění se jako zdroj pro tvorbu glukózy využívá také bílkovin ze svalů i za cenu oslabování jejich funkce.

Využitelná energie na 100 g glukózy je 1670 kJ.
Koncentrace (hladina) D-glukózy v krvi se nazývá glykemie.
Z biochemického hlediska je aktivní formou D-glukózy glukóza-6-fosfát, vznikající z ní působením adenosin trifosfátu (ATP).

Vláknina je významná složka potravy, která je sama obtížně stravitelná. Existují dva druhy vlákniny: rozpustná a nerozpustná. Rozpustná vláknina má schopnost absorbovat vodu, bobtnat a v trávicím traktu fermentuje, proto může být zdrojem energie. Reguluje trávení tuků a sacharidů, váže na sebe vodu a tím nabývá na objemu. To vede k pocitu nasycení. Z větší části je živinou pro mikrobiální flóru v trávicím traktu, působí tedy jako tzv. prebiotikum. Nerozpustná vláknina v trávicím traktu nefermentuje, není zdrojem energie. Zvětšuje objem obsahu ve střevech a zkracuje dobu, po kterou tam zůstává potrava. Zejména příznivě se uplatní v tlustém střevě, kde se díky zvětšení objemu stolice naředí odpadní látky, které vznikly při trávení. Ty pak snadněji opouštějí trávicí trakt, který je tak po kratší dobu vystaven styku s potenciálně nebezpečnými látkami.

V přírodě jsou tyto látky velmi rozšířené. Mezi nejběžnější zástupce polysacharidů patří:

1 Škrob
2 Glykogen
3 Celulóza
4 Chitin
5 Heparin
6 Inulin

Škrob
Škrob je nejdůležitějším produktem metabolismu rostlin. Hromadí se v některých orgánech jako zásobní látka. Škrob se skládá z amylózy a amylopektinu. Obě části škrobu jsou složeny z glukózových jednotek spojených α(1-4)-vazbou. Amylosa je lineární polymer, který obsahuje několik set glukózových jednotek. Amylopektin tvoří rozvětvené molekuly, které obsahují několik tisíc glukózových jednotek. Větve jsou navázány na hlavní řetězec alfa (1-6) vazbou. Hlavními zdroji škrobu jsou brambory, rýže, pšenice a kukuřice. Tvoří koloidní roztoky. Průmyslově se získává z brambor a obilovin. Dokazuje se Lugolovým roztokem (jód v KI), který se zbarví modře. Kyselou hydrolýzou vzniká glukóza, enzymatickou maltóza.

Glykogen
Glykogen je rezervní látkou u živočichů. Jeho struktura je podobná struktuře amylopektinu, ale více větvená. Je rozpustný ve vodě. Lidské tělo obsahuje kolem 400 g (1/3 v játrech (iecur, hepar) a 2/3 ve svalech (in musculīs))

Celulóza
Celulóza tvoří větší část rostlinné tkáně a je jednou z hlavních složek dřeva (společně s ligninem). Je tvořena glukózovými jednotkami, spojenými β-vazbou. Člověk a ostatní živočichové nedokážou celulózu metabolizovat, protože nemají příslušné enzymy. Zvířata, která se živí rostlinou stravou, mají ve střevech bakterie, které dokážou celulózu rozložit.

Chitin
Tvoří exosklelet členovců (Arthropoda), buněčnou stěnu hub (Fungi) a řas (Algea). Jeho struktura byla popsána v roce 1930 švýcarským biochemikem Albertem Hofmannem.

Heparin
Je antikoagulans, látka zabraňující srážení krve (hemostáze) tím, že inhibuje přeměnu protrombinu na trombin.

Inulin
U hvězdnicovitých (Asteraceae) nahrazuje škrob jako zásobní látku.

Bílkoviny jsou základem všech známých organismů, a proto v něm plní různé funkce.

Stavební (kolagen, elastin, keratin)
Transportní a skladovací (hemoglobin, transferin)
Zajišťující pohyb (aktin, myosin)
Katalytické, řídící a regulační (enzymy, hormony, receptory)
Ochranné a obranné (imunoglobulin, fibrin, fibrinogen)

Esenciální aminokyseliny jsou takové aminokyseliny, které živočišný organismus nedokáže syntetizovat a musí být do organismu dodávány s potravou. Navzdory svému názvu jsou to naopak méně důležité aminokyseliny, proto si živočichové mohli dovolit ztratit schopnost jejich syntézy a stali se závislí na jejich přívodu zvenčí.

Syntéza esenciálních aminokyselin je v porovnání s ostatními aminokyselinami velmi složitá a energeticky náročná, pro organismus je tedy výhodnější využívat už hotových aminokyselin, pokud je může získat. Aminokyseliny, které jsou pro živočichy esenciální, dokážou syntetizovat rostliny a bakterie. Jsou pak zdrojem těchto aminokyselin pro všechny ostatní organismy.

Kvalita bílkovin v potravě se měří srovnáním podílu esenciálních aminokyselin a podílem, který odpovídá správné výživě. Čím je podíl esenciálních aminokyselin k neesenciálním vyšší, tím je bílkovina kvalitnější.

Vysoce kvalitní bílkoviny obsahuje mléko, vejce a maso, bílkoviny rostlinného původu mají často nedostatek určitých esenciálních aminokyselin. Při přísně veganské dietě tedy hrozí jejich nedostatek a je potřeba hlídat si příjem bílkovin z různých zdrojů. Například kombinace bílkovin z pšenice (málo lysinu) a bílkovin z luštěnin (málo methioninu) zajistí příjem esenciálních aminokyselin, ale celkový příjem bílkovin musí být vyšší, než při stravě, která obsahuje kvalitnější bílkoviny.

Aminokyseliny se v organismu neskladují, ty aminokyseliny, které nejsou hned zabudovány do vytvářených proteinů, jsou deaminovány a dusík v nich obsažený je vyloučen jako močovina. Proto nelze konzumovat potraviny bohaté na esenciální aminokyseliny „do zásoby“, příjem musí být pokud možno stálý.

Seznam esenciálních aminokyselin
histidin
isoleucin
leucin
lysin
cystein
tyrosin
threonin
tryptofan
valin

Tělo neumí držet zásobu bílkovin. Každý den proto musíme přijímat nové a nové bílkoviny, které můžeme fyzickou aktivitou a cvičením transformovat pro výstavbu svalových vláken a nových tkání.

Cholesterol pomáhá tělu zpracovávat tuky, je také důležitý při tvorbě buněčných membrán. Je potřeba pro tvorbu hormonů a vitamínu D. Příliš vysoká koncentrace v krvi však nese pro organismus zdravotní rizika, především onemocnění srdce.

Vitamíny (někdy také vitamin) jsou nízkomolekulární látky nezbytné pro život. V lidském organismu mají vitamíny funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů. Existuje 13 základních typů vitamínů. Lidský organismus si, až na některé výjimky, nedokáže vitamíny sám vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy.

Při nedostatku vitamínů, tzv. hypovitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu, nebo i velmi vážná onemocnění. Přebytečných vitamínů (hypervitaminóza) rozpustných ve vodě se organismus dokáže zbavit a pokud přestaneme vitamín přijímat, organismus z těla nadbytečné množství vyloučí. U vitamínů rozpustných v tucích to však nefunguje – nejrizikovější je v tomto ohledu vitamín A, u nějž existují případy smrtelných otrav nebo otrav s doživotními následky. Vitamíny jsou nutné pro udržení mnohých tělesných funkcí a jsou schopny posilovat a udržovat imunitní reakce.

Vitamín A je nutný pro tvorbu rodopsinu, zrakového pigmentu používaného za nízkého osvětlení. Nedostatek vitamínu proto vede k šerosleposti. Vitamín A je také důležitý antioxidant. Rovněž je nezbytný pro vývoj epitelií, při jeho nedostatku buňky rohovatí (xeróza). Zdrojem vitaminu A je alfa-karoten, beta-karoten a lykopen, což jsou oranžová a červená barviva.

Vitamín A vzniká z provitamínu A, tedy především z beta-karotenu.

Zdroje karotenů nebo vitamínu A
Rybí tuk, játra, mrkev, zelené a žluté listy, špenát, kapusta, petrželová nať, kedlubnová nať, meloun, meruňky, zelí, brokolice, kukuřice, dýně, máslo, vaječný žloutek, v menším množství mléko, tučné ryby, třešně aj.

Nedostatek
Nedostatek vitamínu A způsobuje šeroslepost,[1] sklon k zánětu očních spojivek a poškození oční sítnice, rohovatění a šupinatění kůže, snížení pohlavní aktivity, zpomalení pohlavního vývoje, snížení potence, snížení imunity, sklon k zánětům a některé další poruchy (viz hypovitaminóza A). K příznakům nedostatku vitamínu patří šeroslepost a bolest očí např. při přechodu ze tmy na světlo. Nebezpečný je však i přebytek tohoto vitamínu.

Dávkování
Doporučená denní dávka činí 0,8 mg/den (či 4,8 mg beta-karotenu = poměr 1:6),[1] při dlouhodobém užívání jsou nutné pravidelné přestávky. Užívání v těhotenství je nutné konzultovat s lékařem, obecně se nedoporučuje (může poškodit nervový systém plodu). Přírodní provitamín A (beta-karoten) by měl být bez vedlejších účinků. Diabetes vyvolává potíže v přeměně betakarotenu na vitamín A. Při nemocech srdce se doporučuje užívat jej formou sirupů či prášků nejčastěji třikrát denně.

Předávkování
Vitamín A je jedním z mála vitamínu, jež mohou způsobit hypervitaminózu, tedy onemocnění z nadbytku vitamínu.[1] Ukládá se v játrech. V důsledku toho může předávkování způsobit osteoporózu i otravu. Což je v praxi naštěstí nereálné. Nadbytek vitamínu A v těhotenství (4.-9. týden) může také způsobit rozštěpy.[zdroj?]

Při konzumaci zeleniny se nemusíme bát předávkování vitamínem A, ale jeho přebytek nás může i zabít. Ve volně prodejných výrobcích s kapslemi vitamínu A je ho tak málo, že předávkování prakticky nehrozí.

Bývá obsažen ve velmi vysokém množství v játrech arktických zvířat (vlků, psů, medvědů), což vedlo k otravě (často fatální) polárních expedic, kterým došly zásoby potravin a museli sníst své psy nebo lovit.

Vitamín C je ve vodě rozpustná živná látka (živina) a vitamín nezbytný k životu a udržení tělesného zdraví, v lidském těle plní vitamín C mnoho důležitých funkcí. Je citlivý na teplo a vysoce citlivý na oxidaci.

Většina zvířat a rostlin si syntetizuje tento vitamín sama a nepotřebuje žádné jeho přídavky. Na celém světě se tak nedokážou přirozenou cestou zásobovat vitamínem C pouze člověk, některé druhy primátů, morčata, kapybara, indický netopýr, mezi ptactvem pak červení bulbulové a z vodní říše pstruh duhový a losos.

Tento poznatek vedl některé vědce k závěru, že neschopnost přirozené produkce vitamínu C je genetický defekt, a následně k hypotéze (částečně vyvrácené[1]), že pokud by se jeho hladina u člověka vyrovnala s hladinou u zvířat, vedlo by to ke zlepšení jeho celkového zdravotního stavu. K hlavním propagátorům kontroverzního užívání vysokých dávek vitamínu C patřil například dvojnásobný držitel Nobelovy ceny Linus Pauling. Tvrdil, že vitamín C je lékem na všechno – od nachlazení po rakovinu (V řadě studií se však pozitivní účinek vyšších dávek askorbátu na lidský organismus nepotvrdil, někdy dokonce vedlo dlouhodobé podávání vysokých dávek askorbátu ke zvýšení nemocnosti i úmrtnosti). Na sklonku svého dlouhého života (dožil se devadesáti tří let) užíval denně dávky 12 000 mg vitamínu C a toto množství dokonce zvyšoval na 40 000 mg v době, kdy u sebe pozoroval příznaky nachlazení (doporučená denní dávka je v EU 60 mg).

Zdroje vitamínu C
Z rostlinných zdrojů je na vitamín C velmi bohatý šípek, rakytník, dále např. citrusy (limetka, citrón, pomeranč, grapefruit), brambory nebo rajčata, papriky, papája, brokolice, černý rybíz, jahody, květák, špenát, kiwi, brusinky.

Vliv vitamínu C na zdraví člověka
Vitamín C je potřebný pro metabolizmus aminokyselin, konkrétně pro vznik nekódovaných aminokyselin hydroxylysinu a hydroxyprolinu. Tím se podílí na syntéze kolagenu. Nedostatek vitaminu C se proto projevuje menší pevností cévní stěny, především vlásečnic, a zvýšenou krvácivostí, a dále typicky sníženou pevností vazivového aparátu zubu a s tím spojeným vikláním a vypadáváním zubů. Dále je vitamin C důležitý pro tkáňové dýchání. Podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek, podporuje růst. Podílí se také na antioxidační obraně buňky, neboť dokáže redukovat tokoferylový radikál (ovšem za určitých podmínek může askorbát v organismu působit naopak i prooxidačně).

Projevy nedostatku vitamínu C
Mírná hypovitaminóza se projevuje zpomaleným růstem, zvýšenou kazivostí zubů, narušením stavby kostí (v dětství osteomalacií), krvácením do kloubů a jejich deformacemi, nedostatečnou odolností proti infekcím, zvýšenou únavou, žaludečními problémy, lámavými vlásečnicemi a sníženou tvorbou mléka.

Extrémní hypovitaminóza (avitaminóza) způsobuje nemoc kurděje, která se projevuje anémií (chudokrevností), krvácivostí, otokem kloubů a dásní, ztrátou zubů, křehkostí kostí, sterilitou, častými infekcemi, atrofií (oslabováním a prodlužováním svalstva) a žaludečními vředy.

Projevy přebytku vitamínu C
Akutní toxicita vitaminu C je malá. Podání vysoké dávky vede zpravidla nanejvýš k podráždění žaludku a zažívacího traktu. S klasickou hypervitaminózou se u tohoto vitaminu nesetkáváme. Tělo si nevytváří zásoby vitamínu C a jeho přebytek se vyloučí ledvinami. Po vysazení déletrvajícího zvýšeného příjmu vitaminu C však může dojít k paradoxní hypovitaminóze. Podávání vysokých dávek vitaminu C může interferovat s podáváním některých léků; nebezpečná může být kombinace s některými stopovými prvky, zejména přechodnými kovy, která může vést k tvorbě reaktivních forem kyslíku, v minulosti byly popsány i klinicky významné otravy. Vysoké dávky askorbátu také interferují s řadou běžných klinickobiochemických vyšetření.

Biologické testy
Vitamin B6, který byl identifikován Györgym jako pyridoxin, je představitelem látek, jejichž charakteristickým účinkem je hojivý vliv na krysí akrodynii. Jako další přirozené látky s účinkem vitaminu B6 byly izolovány pyridoxal a pyridoxamin. Pokusy na zvířatech (kryse a kuřeti) mají všechny prakticky stejně intenzivní účinek, jsou-li podávány parenterálně.

Látky s účinkem vitaminu B6 jsou v potravinách obsaženy převážně ve formě vázané. Pokusem na zvířeti lze stanovit bez přípravy vzorku celkový obsah volného i vázaného vitaminu. Mikrobiologické metody určují pouze volný vitamin, přičemž používané kmeny mikrobů, s výjimkou pravděpodobně jen Saccharomyces carlsbergensis, se liší růstovou reakcí na pyridoxin, pyridoxal a pyridoxamin. Kvantitativní biologické testy jsou vypracovány na krysách a na kuřatech. U krys se karence projevuje symetrickým kožním zánětem na akrálních místech, na čenichu, v okolí tlamy, na uších, tlapách a ocase. Současně s prvními příznaky kožního zánětu, zvaného souborně akrodynie, nastává zástava růstu.

Při profylaktickém testu se přidávají jak standard, tak zkoušený preparát podle dávky v příslušných množstvích do potravy. Přímá závislost mezi váhovým přírůstkem a dávkou se pohybuje v rozmezí 100-150 γ pro 100g potravy.

Příprava diety je poměrně jednoduchá. Protože základní složky potravy lze velmi nesnadno extrakcí zbavit vitaminu B6, používá se jako zdroje glycidových kalorií sacharózy. Takovou dietu je nutno doplnit všemi nezbytnými vitaminy.

Hlavním zdrojem tohoto vitaminu v potravě jsou živočišné produkty: vejce, mléko, sýry, maso a vnitřnosti. Správný přísun potřebného množství vitaminu B12 do organizmu zlepšuje paměť, podporuje koncentraci a snižuje riziko vzniku srdečních chorob. Vitamin B12 je součástí preparátů pro léčbu onemocnění jater, střev a slinivky břišní.

Metylovaná forma B12 se nazývá metylkobalamin. Tato „koenzymová“ forma B12 je aktivnější formou než levnější kyanokobalamin, obzvláště pro mozek, nervovou soustavu, a to pro buněčný růst a replikaci.

Všechny formy B12 jsou špatně asimilovány z trávicí soustavy, proto je lépe je používat lékovou formou injekce nebo podjazykové tablety.

Sloučenina kobalaminu hydroxykobalamin se používá při otravě kyanidy.

Doporučená denní dávka jsou pouze 2,4 mikrogramy denně. Při dávkách vyšších než 5 mikrogramů se u člověka bez nedostatku B12 vstřebává pouze okolo jednoho procenta přijatého množství. Při nedostatku vitamínu B12 se zvýšený příjem ukládá do jater, kde tvoří zásoby. I když takové zásoby mohou vydržet člověku i na několik let, kvůli biochemické redukci cévního a nervového toxinu homocysteinu je zdravé B12 přijímat v pravidelných intervalech, např. denně a nespoléhat se na zásoby.

Problematické zásobení může být u lidí, kteří ze své stravy vyloučí některé živočišné produkty. Laktoovovegetariáni a laktovegetariáni mohou vitamín přijímat z mléka, mléčných výrobků a vajec. Přijímání vitamínu může být problematičtější u veganů, protože žádný rostlinný zdroj se neprokázal jako důvěryhodný, a proto ho vegani a veganky musí přijímat z výrobků obohacených o vitamín B12 nebo z doplňků stravy. Přísun vitamínu B12 zůstává pro všechny vegetariány a vegany nejkontrolovanější položkou výživy.

Deficit vitamínu B12
Nedostatek kobalaminu se projevuje chudokrevností (perniciózní anémie), hubnutím, zhoršováním paměti, duševní výkonnosti, svalové koordinace, třasem a „mravenčením“ v končetinách. Jazyk je nápadně červený a lesklý, jeho povrch vyhlazený (glossitis atrofica) z důvodu vymizení veškerých papil. Zpočátku je postižen jen hrot, později přechází do obrazu tzv. Hunterovy glossitis, která je součástí perniciózní anémie. Dalšími příznaky deficitu jsou neprospívání a neurologické příznaky. Dospělý člověk si tvoří zásoby (2–5 mg) vitaminu B12 v játrech, které pokrývají jeho potřebu na dobu 5–10 let.

Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku a fosfátu ze střeva a přispívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi. Fosfor i vápník jsou důležité pro stavbu kostí. Vitamín D je proto významný pro uchování kostí silných a nepoškozených.

Vliv na imunitní systém
Podrobnější informace naleznete v článku Vitamín D a chřipka.
Vitamín D je rovněž důležitý pro správné fungování imunitního systému. Dlouhodobý nedostatek vitamínu D je prokazatelně spojen s vyšší náchylností k tzv. akutním respiračním infekcím a chřipce. Aktivní metabolit 1,25-dihydroxycholekalciferol hraje důležitou regulační roli v produkci antimikrobiálních peptidů (např. katelicidinu), které jsou důležitou součástí imunity tkání. Tento vitamín je rovněž důležitý v různých imunodermatologických procesech (viz léčba lupénky kalcitriolem).

Projevy nedostatku
Nedostatek vitamínu D se projeví změknutím kostí v důsledku ztrát a nedostatečné resorbce vápníku a fosfátu. U dětí se toto projeví jako křivice, u dospělých pak jako osteomalacie. Také se projevuje zvýšenou kazivostí zubů.

Přímý vliv na nedostatek vitamínu D má hlavně jídelníček, pobyt na slunci a pohyb. Nedostatek vitaminu D se projevuje hlavně řídnutím kostí jak u dětí, tak v dospělosti, kde může vést až k osteoporóze. Úloha vitaminu D pro náš organismus je však komplexnější. Pozitivně ovlivňuje celkovou imunitu, chrání srdce, snižuje riziko nádorových onemocnění a další.

Předávkování
Ve vysokých dávkách vitamín D naopak metabolismus vápníku a fosforu narušuje, vede k hyperkalcémii a může skončit i smrtí. Samotné sluneční záření vzhledem k regulačním mechanismům syntézy nikdy nevede k hypervitaminose.

Vitamín B1 působí příznivě na nervový systém a proti únavě. Zvýšený příjem se doporučuje při otravách nikotinem, arsenem nebo olovem.

Projevy nedostatku
Při nedostatku thiaminu dochází k omezení reakcí, které jsou závislé na thiamindifosfátu, a k hromadění substrátů těchto reakcí (pyruvát, pentózy).

Nedostatek v přijímané potravě se projevuje jako nemoc beri-beri. Nejprve se projevuje periferními myopatiemi, vyčerpaností, ztrátou chuti k jídlu. Později se příznaky stupňují, objevují se deprese, podrážděnost a zmatenost jako důsledek neurologických degenerativních změn, degenerace kardiovaskulárního systému a svalů, otoky. U chronických alkoholiků se nedostatek thiaminu často projeví jako Wernickeova encefalopatie či Korsakovova psychóza.

V našich zeměpisných šířkách je nedostatek vitamínu B1 vzácný. Beri-beri je způsobena dlouhodobou konzumací potravy bohaté na sacharidy ale chudou na thiamin, jako je loupaná rýže, bílá mouka a rafinovaný cukr.

Předávkování vitamínem B1
Vitamin B1 je rozpustný ve vodě a je vylučován močí. Předávkování je proto téměř vyloučeno, byly zaznamenány jen ojedinělé alergické reakce sensitivních lidí na ústní podání velkého množství tohoto vitamínu.

Vegetariáni a vegani by měli věnovat pozornost, aby si zajistili dostatečný příjem tohoto vitamínu (v ořeších, kakau apod., příp. v tabletách).

Zvýšená potřeba vitamínu B2
Zvýšenou potřebu vitamínu B2 mají lidé, kteří jsou léčeni antibiotiky, lidé trpící onemocněním štítné žlázy, celiakií, cirhózou jater nebo cukrovkou. Ženy, které užívají orální antikoncepci a osoby, které nepijí mléko, jsou také ohroženy nedostatkem riboflavinu. Protože se riboflavin rozkládá světlem, novorozenci s kojeneckou žloutenkou, kteří jsou léčeni fototerapií, mohou také trpět nedostatkem vitaminu B2.

Role riboflavinu v organismu
Riboflavin je důležitý pro dobrý stav kůže, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikož má významný vliv na metabolismus cukrů, tuků a aminokyselin, ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organismu. Jako součást enzymů v dýchacím řetězci je nezbytný pro základní buněčný metabolismus.

Kyselina listová se doporučuje ve zvýšeném množství užívat během těhotenství, nejlépe však již tři měsíce před samotným otěhotněním. Mícha a mozek dítěte se vytváří již v prvních týdnech těhotenství, a proto pozdější podávání již nemá takový efekt.

Kyselina listová napomáhá dělení buněk, podporuje růst plodu a diferenciaci tkání, zvláště nervové soustavy. Je prokázáno, že podávání folacinu během těhotenství snižuje výskyt vrozených vad nervového systému i jiných. Podle časopisu The Lancet (350, 513, 1997) se ale ukazuje, že nižší počet postižených dětí je způsoben tím, že kyselina listová vyvolává časné potraty takto poškozených plodů.

Projevy nedostatku
Nedostatek kyseliny listové způsobuje megaloblastickou anémii. Červené krvinky jsou zvětšené, zdeformované a jejich schopnost přenášet kyslík je omezená. Také se mohou vyskytnout poruchy růstu i neplodnost. Hrozí odtržení placenty a tím i zvýšené riziko potratu.

Projevy nadbytku
Mohou se objevit žaludeční potíže (hořká pachuť v ústech, nadýmání, nevolnost) nebo příznaky podráždění centrálního nervového systému (zvýšená aktivita, podrážděnost, poruchy spánku).

Je významný pro správný metabolismus cukrů a jeho nedostatek může zvyšovat riziko onemocnění cukrovkou. Pro některé jeho vlastnosti jej můžeme řadit do skupiny antioxidantů – je složkou některých enzymů, chránících tkáně před poškozením volnými radikály. Dále mimojiné působí na správnou funkci pohlavních žláz a vývoj mužských pohlavních buněk (spolu se zinkem by měl se měl vyskytovat v dostatečném množství u chlapců ve věku od 10 do 14 let).

Je důležitý pro činnost mozku, pomáhá k zabezpečení správné struktury kostí, přispívá k překonávání únavy, zlepšuje paměť, zvyšuje celkovou odolnost nervů, podporuje svalové reflexy a pomáhá využít vitamín C. Suplementace (doplňování formou nutričních doplňků) je prospěšná při léčbě mnoha nervových poruch např. při schizofrenii, epilepsii a Alzheimerově chorobě. Je obsažen hlavně v ananasech a ananasové šťávě. Mezi další důležité zdroje manganu patří ořechy, obilniny (nemletá pšenice, neloupaná rýže, celozrnné pečivo, ovesná kaše), luštěniny (fazole, hrášek), špenát, borůvky a čaj. Dlouhodobý nedostatek manganu v potravě vede hlavně k problémům v cévním systému, protože dochází k nežádoucím změnám v metabolizmu cholesterolu a jeho zvýšenému ukládání v cévní stěně. Tento jev, pokud trvá dlouho, značně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob.

Mangan je kofaktorem enzymu(kofaktor je látka, která tvoří s řetězcem aminokyselin tzv. složené enzymy, bez těchto látek enzym není funkční) označeného jako glukosyltransferáza, který je nezbytný pro syntézu látek (mukopolysacharidů glukosaminoglykanů), důležitých pro vývoj mezibuněčné hmoty kostí a chrupavek. Co se týká vstřebávání do organismu tohoto minerálu, muži obecně vstřebávají mangan hůře než ženy. Vstřebávání manganu z potravy může narušit současný obsah železa (absorpce manganu je naopak zvýšena, je-li železa nedostatek).

Jod patří mezi prvky nezbytné pro vývoj lidského organizmu. Je součástí hormonů vylučovaných štítnou žlázou, z nichž nejdůležitější je thyroxin. Skupina hormonů štítné žlázy ovlivňuje především vývoj pohybové soustavy a mozku v raných fázích vývoje, a proto může jejich nedostatek negativně ovlivnit inteligenci (kretenismus). Navenek se nedostatek jodu projevuje jako vole neboli struma.

Jod se obtížně stanovuje v krevním oběhu, kde jeho koncentrace je velice nízká a navíc extrémně kolísá podle příjmu potravy. Základní metodou saturace jodem je koncentrace jodu v moči. Umožňuje to fakt, že asi 80 % přijatého jodu se z organizmu vylučuje močí (zbytek v potu, dechu, stolici). Stanovuje se koncentrace jodu v moči (jodurie) v prvním ranním vzorku moči (což je metoda doporučovaná pro epidemiologický průzkum).

Protože jod je přítomen v mořské vodě, jsou mořské ryby a plody moře jeho dobrým zdrojem. Pro vegany jsou dobrými zdroji jodizovaná sůl (ačkoliv u té není snadné zjistit na jaké úrovni je jodizovaná), mořské řasy a minerální doplňky. Jod je také ve zvýšené koncentraci přítomen v některých minerálních vodách. V současné době se uměle přidává do řady mléčných výrobků (jogurty, mléčné nápoje, mléčné krémy), které jsou pravidelně konzumovány dětmi. Obvykle se jedná o miligramová množství jodistanu sodného, která zajišťují pravidelný přísun potřebného množství jodu pro dospívající organizmus. Jodidové tablety dokáží v případě kritického stupně radiace zabránit poškození štítné žlázy, avšak mohou mít i vedlejší vážné zdravotní důsledky.

Primárně se jod nachází v mořských řasách, ale tam je jeho množství velice proměnlivé (Nori řasa 16 μg/g, Wakame 42 μg/g, Kombu nazývaná také Kelp 2353 μg/g, ). Více než 90 % jódu v mořských řasách je ve formě rozpustné ve vodě, tedy dobře využitelné lidským organismem. Denní doporučená dávka pro dospělé je 150 μg, pro těhotné ženy 220 μg a pro kojící ženy 290 μg.

Přestože fluor není klasickým biogenním prvkem, je známo, že jeho příjem je žádoucí především pro vývoj zdravých zubů. Některé zubní pasty proto mají záměrně zvýšený obsah sloučenin fluoru (fluorid sodný, aminfluoridy, fluorofosforečnany). Přípustné množství fluoru je 1 ppm, při koncentraci 2–3 ppm na zubech vznikají hnědé skvrny. Při jednorázovém požití 150 mg fluoridu sodného NaF může dojít k nevolnosti, zvracení, průjmu a akutní bolesti břicha, po požití vápenatých iontů (např. mléka ve kterém jsou) tyto problémy velmi rychle mizí. Dále stimuluje fyziologické pochody (tvorba organických sloučenin v játrech a ledvinách, zprostředkuje vazbu fosforečnanu vápenatého ve tkáních).

Kromě toho byly činěny pokusy o umělé zvyšováni obsahu fluoru v pitné vodě (tzv. fluorování vody) s poměrně diskutabilními výsledky. Fluoridový anion je protoplasmatický jed, zasahující do funkce enzymů, neurotoxický a váže ionty vápníku a při zvýšeném množství způsobuje fluorozu kostí a zubů (bílé, žluté, černé skvrny na zubech). Především americké univerzity před 40 lety prokázaly přínos fluoru v ionizovaném stavu, dnes se téměř výhradně používá prevence lokální (výplachy a laky, pečetění fisur). Vznik fluorhydroxyapatitu (pentahydrát) vytváří pro agresivní prostředí dutiny prostředek, jak zabránit útoku organických kyselin na sklovinu (hydroxyapatit je po dekarboxylaci disociován s fluorem). Rozpustnost této sloučeniny je 1000krát nižší. Ke stejné prevenci patří i zubní pasty s fluoridy (aminfluorid užívá jediný výrobce na světě, všechny ostatní natrium fluoratum, fluorofosforečnany vznikají v 8 nm vrstvě zubního plaku, fluorid cínatý a podobné látky jsou již obsoletní).

Železo patří mezi tzv. mikrobiogenní prvky, které tvoří obvykle méně než 0,005% hmotnosti. V lidském těle se nachází asi 3–4 gramy železa.

Příjem a výdej
Anémie z nedostatku železa patří mezi nejčastější nutriční deficienci na světě. V rozvojových zemích se vyskytuje u 30–40 % populace, zatímco v obecné populaci je to něco okolo 1–3 %. Ztráty železa jsou asi 0,5-1 mg za den, u žen větší ztráty 1,5-2 mg mají příčinu v menstruaci. Podíl vstřebaného železa je pouze 3–6%. Doporučená denní dávka je 20 mg. Minimální denní příjem železa nezbytný pro červenou krvetvorbu je 10–15 mg. Hlavním zdrojem železa v potravě je maso, především vnitřnosti jako játra, srdce a slezina. Zdrojem železa jsou ale i luštěniny, listová zelenina, houby a některé ovoce jako například jahody.

Příjem železa v iontové formě (Fe2+ a Fe3+) není pokládán za optimální, především ion Fe3+ je značně rizikový. Celkový maximální obsah v pitné vodě je normativně omezen na maximálně 0,2 ppm (mg/l)

Faktory, které zvyšují riziko nízkého stavu železa
Špatně vyvážená vegetariánská strava, chronické nízkoenergetické diety a další stravovací zvyklosti, kde je vzácný příjem červeného masa a zároveň nedostatečné nahrazení adekvátními potravinami.

Atletky (menstruace), dospívající sportovci, těhotné sportovkyně, sportovci, kteří se přizpůsobují nadmořské výšce, anebo se připravují v horkém podnebí.

Zvýšené ztráty železa v důsledku krvácení do gastrointestinálního traktu (např. vředy), nadměrná hemolýza kvůli zvýšenému namáhání a jiné krevní ztráty (např. krvácení z nosu, kontaktní sporty).

Špatné vstřebávání železa v důsledku klinických poruch, jako je celiakie.

Zinek patří mezi prvky, které mají velmi významný vliv na správný vývoj všech živých organizmů rostlinných i živočišných. Přitom zinek není obsažen v živých tkáních ve vysokém množství – uvádí se, že tělo dospělého člověka obsahuje pouze přibližně 2 g zinku. Doporučená denní dávka zinku v lidské potravě se pohybuje mezi 15–25 mg prvku.

Přítomnost zinku v organizmu je nezbytnou podmínkou pro správné fungování řady enzymatických systémů – nejvýznamnější je patrně inzulínový. Přítomnost zinku v potravě je důležitá nejen v době růstu organizmu, kde jeho nedostatek vede k opožďování tělesného i duševního dospívání, ale i v dospělosti. Nedostatečné množství zinku v potravě totiž způsobuje nechtěný úbytek na váze, pomalé hojení ran, zhoršování paměti a smyslové poruchy – především zrakové, čichové. Zinek je přítomen v poměrně značném množství ve spermatu a jeho dostatek v potravě je podmínkou pro správný pohlavní vývoj i dokonalou funkci pohlavních orgánů mužů.

V potravě jsou hlavními zdroji zinku játra, tmavé maso, mléko, vaječné žloutky a mořští živočichové – především ústřice. Z rostlinných produktů jde především o celozrnné cereálie, fazole, ořechy a dýňová semena. Protože množství přijímaného zinku, obsaženého v živočišné potravě značně převyšuje objem zinku, který může být získán z rostlinné potravy, je důležité, aby přísní vegetariáni dbali o dostatečný příjem zinku především v případě těhotných žen, kde je doporučovaná dávka zinku na vysoké úrovni kolem 25 mg Zn/den.

Měď (podobně jako zinek) patří mezi prvky s významným vlivem na živý organizmus, vyskytuje se v řadě enzymatických cyklů nezbytných pro správnou funkci životních pochodů a její přítomnost v potravě ovlivňuje zdravotní stav organizmu. Tyto enzymy například ovlivňují metabolizmus sacharidů v organizmu, ovlivňují vytváření kostní hmoty a krvetvorbu, ovlivňují i fungování nervového systému. Na nižší organismy však působí jako silný jed.

Kromě toho je měď centrálním kovem organokovové sloučeniny hemocyaninu, který u měkkýšů a některých členovců (např. krabů funguje jako přenašeč kyslíku – analogie k hemoglobinu u teplokrevných živočichů.

Doporučená denní dávka mědi v potravě by se měla pohybovat kolem 1 miligramu, ale ani dávky až k 0,1 gramu organismu neškodí. Potraviny bohaté na měď jsou např. játra, kakao, ořechy, houby, korýši a měkkýši.

Nedostatek mědi se projevuje anémií (chudokrevností), zpomalením duševního vývoje a zhoršením metabolismu cukrů. Dochází ke ztrátě pigmentů a vypadávání vlasů, k poruše tvorby a kvality kostí a vaziva.

Přebytek mědi je u zdravých osob možný pouze po požití minimálně 250 mg mědi současně. Při požití tohoto množství mědi, se měď již začíná projevovat jako jed a působí, stejně jako těžké kovy – olovo, rtuť, jako nevratný inhibitor enzymů. Při požití mědi v množství mezi 0,25–2 gramy, může měď způsobit vážné zdravotní problémy a vyvolat vážná onemocnění. Při požití mědi většího množství než 2 gramy může nastat akutní otrava mědí a smrt. Otravy mědí jsou však vzácné, protože měď v potravě má nepříjemnou chuť, která ji činí nepoživatelnou.

Existuje také vzácná genetická porucha – Wilsonova choroba, při níž tělo nedokáže měď správně zpracovat a ta se pak ukládá ve tkáních. Postižené děti trpí poškozením jater, demencí, křečemi a třesem.

Dostatek hořčíku v potravě je důležitý pro správnou činnost svalů a nervů (mírní podrážděnost a nervozitu), ale i pro uvolňování energie z glukózy a pro správnou stavbu kostí. Udržuje v dobrém stavu oběhový systém a je prevencí infarktu. Řadě žen odstraní potíže spojené s premenstruálním syndromem. Mírní deprese a přispívá ke zdravým zubům.

V kombinaci s vápníkem působí hořčík jako přirozený uklidňující prostředek. Jeho nedostatek často pociťují sportovci, diabetici a lidé, kteří pijí příliš alkoholu. Projevuje se podrážděností, nespavostí, náladovostí, špatným trávením, bušením srdce nebo arytmiemi. Může vyvolat také deprese, případně záchvat astmatu.

Přirozenými zdroji hořčíku jsou banány, mandle, ořechy, tmavá listová zelenina, obilí, celozrnné pečivo, ale i čokoláda[1]. Uvádí se, že průměrný příjem hořčíku v potravě by měl činit asi 300 mg denně.

Globální význam hořčíku je však dán jeho výskytem v molekule chlorofylu. Tato organická sloučenina má jedinečnou schopnost přeměňovat prostřednictvím fotosyntézy sluneční energii na energii chemické vazby sacharidů vytvářených z oxidu uhličitého a vody. Tím je zdrojem energie pro takřka všechny další biochemické a biologické reakce na Zemi.

Natrium (Na+) neboli sodík je nejvíce zastoupeným kovem v lidském těle; je hlavním kationtem extracelulárních tekutin. Denní potřeba sodíku je asi 1 g, jeho příjem je bezpečně zajištěn solí (NaCl) v potravě (denně 5–15 g). Celkové množství tělového sodíku tvoří u dospělého jedince asi 60 mmol/kg hmotnosti. Asi 30 % sodíku je nesměnitelný objem v kostech a buněčných strukturách. Vylučován je nejvíce močí, dále potem a stolicí.

Referenční meze:
plazma: 132–142 mmol/l
moč: 120–140 mmol/den
Sodík je s1 prvek (alkalický kov)
Jako čistý kov je sodík vysoce reaktivním redukčním činidlem, zvláště bouřlivě reaguje s vodou, kontakt s kůží a sliznicemi může způsobit popáleniny (reaktivita) a poleptání vzniklými hydroxidy (silné zásady).

Vzhledem k tomu, že je obsažen v potravinách, které se běžně konzumují, není příjem draslíku u zdravých lidí problematický. Draslík je obsažen v mléčných výrobcích, ovoci, zelenině, obilovinách, bramborách a kávě. Organismus se špatně vyrovnává jak s nedostatkem, tak s přebytkem draslíku (problémy jsou u diabetiků, onkologických pacientů, pacientů s chorabami srdce, ledvin a jater). Jeho denní doporučená dávka 3700 mg.

Vitamín E je nejdůležitější antioxidant v těle. Jako takový chrání buňky před oxidačním stresem a účinky volných radikálů, proto pomáhá zpomalovat stárnutí a prokazatelně působí i jako prevence proti nádorovému bujení. Nové poznatky vědy ukazují opak – Vitamín E např. zvyšuje riziko karcinomu prostaty. Údajně také zlepšuje hojení ran. Má také pozitivní účinky na tvorbu pohlavních buněk, zvyšuje plodnost a podporuje činnost nervového systému.

Projevy nedostatku
Nedostatek vitamínu E je často spojen s poruchami vstřebávání nebo distribuce tuků, jako je chronická steatorhea, abetalipoproteinemie nebo cystická fibróza, nebo u pacientů po resekci střeva. Může se projevit jako neurologické potíže, snížení obranyschopnosti nebo poruchou funkce gonád, což může vést až k neplodnosti. Zvláště u novorozenců může nedostatek vyvolat anémii způsobenou zkrácením životnosti červených krvinek.

Předávkování
V porovnání s jinými vitamíny rozpustnými v tucích je tokoferol relativně málo toxický. Dlouhodobé užívání vysokých dávek zhoršuje vstřebávání vitamínu K se všemi důsledky.

Vápník je nejhojněji se vyskytujícím minerálem v lidském těle. Hraje zcela nezastupitelnou roli pro zachování zdraví našich kostí.V lidské potravě představuje vápník velmi podstatnou složku. Mimo jiné napomáhá také správné funkci srdce, svalů a nervové soustavy a přispívá ke srážení krve. 99% veškerého vápníku přítomného v lidském těle je obsaženo v kostech a zubech, zbývající 1%, se nachází v krvi a měkkých tkáních. Protože je vápník nezbytný pro zdravý vývin a růst kostí a zubů, je důležité, aby se pravidelně vyskytoval především v jídelníčku dětí a mládeže. Důležitý přitom není pouze dostatek samotného vápníku, ale i vitaminu D, který pomáhá při ukládání vápníku do kostní hmoty. Distribuci a využití vápníku řídí některé hormony štítné žlázy a příštitných tělísek. Pro využití vápníků je důležitý i prvek hořčík. Nedostatek některého z těchto faktorů je příčinou onemocnění křivice neboli rachitidy. U Nedostatek vápníku, resp. vitamínu D v dětství je podezřelý jako jeden z možných faktorů vyvolávající později roztroušenou sklerózu. U starších lidí a u lidí s nedostatkem pohybu či nedostatečným příjmem vápníku dochází k úbytku vápníku z kostní hmoty, což se projevuje jako osteoporóza (řídnutí kostí). Kosti jsou křehké, snadno se lámou a zlomeniny se naopak obtížně a velmi zdlouhavě hojí. Na základě výzkumu prováděného ve Spojených státech se zjistilo, že přibližně 34 miliónů Američanů trpí sníženou hustotou kostní hmoty a u 10 miliónů již propukla osteoporóza. Mezi pacienty trpícími osteoporózou přitom najdeme z 80% ženy a z 20% muže. Zlomenina zaviněná řídnutím kostí se někdy v životě objeví u poloviny všech žen a čtvrtiny všech mužů starších 50 let.

Uvádí se, že denní dávka vápníku by měla činit 800 – 1000 mg denně, u kojících žen ještě asi o 500 mg více. Ještě v dnešní době mají někteři lidé za to, že zdroj vápníku v lidské potravě představuje mléko a mléčné výrobky, ale mnoho novějších studií toto tvrzení označilo za uměle udržovaný mýtus, protože vápník v kravském mléce obsažený má velice špatnou vstřebatelnost, jiné studie navíc poukazují na to, že při trávení kravského mléka je naopak spotřebováván vápník z vlastních tělesných zásob – zdravotní problémy spojené s nedostatkem vápníku jsou nejrozšiřenější právě v zemích s nejvysší spotřebou mléka na obyvatele.

Vápník je přítomen ve většině listové zeleniny, semenech (zejména máku), ořeších, ovesných vločkách a řadě minerálních vod. Ovšem v zelenině je vápník (i některé jiné prvky) často vázán jako nerozpustný fytát. Je třeba si uvědomit, že lidská strava má být celkově vyvážená a spolu s přísunem důležitého množství vápníku musí obsahovat i dostatek ostatních minerálních složek (např. hořčíku či fosforu).

Fosfor je součástí zubů a kostí. V současně stravě se setkáváme spíše s nadbytkem fosforu, je totiž obsažen v kolových nápojích, tavených sýrech a uzeninách. Denní doporučená dávka je 1200 mg.

Isothiokyanáty jsou buď ostře páchnoucí látky (hořčičná silice) nebo nepáchnoucí které zase ostře chutnají. Vznikají nejvíce v čínském zelí, urychlují odbourávání hormonů estrogenů a snižují riziko rakoviny. Z určitého typu glukosinolátů štěpením vznikají thiooxazolidony, které u lidí způsobují zvětšení štítné žlázy.

V souvislosti s působením na lidské zdraví se flavonoidy často zmiňují u vína, jež je obsahuje ve větším množství. Flavonoidy jsou obsaženy též v čokoládě díky jejich přítomnosti v kakau. Proto je víno považováno za výborné pro lidi se srdečně-cévními obtížemi. Flavonoidy regenerují a zpevňují cévy.

Příkladem může být látka rutin, známá z přípravku ascorutin, běžně podávaného v nemocnicích. Tento lék lze koupit bez lékařského předpisu v lékárnách. Existuje také velké množství dalších léků tohoto typu. V závislosti na míře cévních obtíží mohou např. člověka s křečovými cévami již po 2 dnech přestat bolet nohy. Rutin nalezneme také v borůvkách.

Dalším flavonoidem je např. citrín obsažený v blankách dužniny citrusových plodů, především ve vnitřní bílé slupce s nahořklou příchutí pod kůrou plodu.

Velké množství flavonoidů se nalézá též v plodech ostropestřece mariánského nebo aronie, tzv. černého jeřábu. Usušené plody můžeme zakoupit v bylinné lékárně a připravovat si z nich čaj či si sehnat tzv. aroniové víno.

Některé flavonoidy jsou silnými antioxidanty. Mezi nejsilnější patří flavonoidy ostružin, malin, lékořice, aronie, černého rybízu, granátového jablka, červených grapefruitů, oliv a olivového oleje, červeného vína, kakaa, borůvek a rajčat.

HCA (Hydroxycinamové kyseliny) jsou jedny z nejsilnějších antioxidantů. Antioxidant je látka, jejíž molekuly omezují aktivitu kyslíkových radikálů – snižují pravděpodobnost jejich vzniku nebo je převádějí do méně reaktivních nebo nereaktivních stavů.

Tím omezují proces oxidace v organismu nebo směsích, kde se vyskytují. Z tohoto důvodu se jako konzervanty přidávají do potravin, které by byly jinak oxidací nadměrně poškozovány (např. rostlinné oleje – viz žluknutí). Konzumovány působí v jistém smyslu pozitivně na zdraví organismu. Ovšem přemíra antioxidantů může spíše škodit, přirozené oxidační procesy tlumit a naopak i oxidanty pomáhají zdraví. Další antioxidanty se vyskytují (nejčastěji ve formě enzymů) v organismu, kde působí podobně, v potravě jsou však bezvýznamné (buďto rychle zanikají, nebo nepřežijí trávící proces).

Antioxidanty lze dělit na přirozené (v přírodě nebo dané potravině se přirozeně vyskytující, byť normálně třeba v menších koncentracích) a syntetické (ve smyslu uměle vytvořené a bez patřičného relevantního výskytu v přírodě). Obvykle panuje snaha upřednostňovat první skupinu, byť dosavadní výzkumy ukazují na neškodnost používaných umělých antioxidantů.

Z hlediska konzumenta lze hodnotit přítomnost antioxidantů v potravinách spíše kladně, jednak prodlužují jejich trvanlivost, jednak jejich užívání může mít příznivé účinky na jeho zdraví, neboť snižuje pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních chorob a některých typů rakoviny. Antioxidanty ovšem chrání i rakovinné buňky a to i více, takže mohou i škodit. Proto u lidí s rakovinou by se jejich konzumace neměla doporučovat.

Izoflavony patří do skupiny fytoestrogenů bohatě se vyskytujících například v květech červeného jetele nebo v plodech sóji. Izoflavony jsou strukturálně podobné ženským pohlavním hormonům estrogenům. Proto se s výhodou používají k alternativní a přitom bezpečné léčbě tzv. klimakterického syndromu.

Klimakterium, tedy přechod, není nemoc, je to období v životě ženy, které představuje přechod z reprodukční fáze života do období reprodukčního klidu. Mluvíme o estrogenním deficitu (nedostatku hladiny pohlavních hormonů v krvi), který je příčinou většiny potíží a zdravotních komplikací klimakteria. Zhruba třetina ženské populace se nachází v postmenopauze a typické potíže má 80 % všech žen (návaly horka, pocení, bušení srdce, únava, poruchy spánku a další). Zhruba polovina z nich se obrací na lékaře se žádostí o léčbu.

V Asii a Latinské Americe se však tyto projevy postupujícího věku objevují méně. Bylo zjištěno, že je to způsobeno i skladbou potravy, která je bohatá právě na izoflavony.

Vysoký obsah vlákniny ve stravě má významnou roli v předcházení chronických chorob jako je diabetes mellitus, kardiovaskulární choroby a některé typy karcinomů. Potravní vlákninu tvoří zbytky buněčných stěn rostlin, které jsou odolné vůči trávení, např. celulóza, hemicelulóza, lignin a polysacharidy pektinového typu.

Mnohaletý výzkum potvrdil ochrannou roli vlákniny potravy. Byla vyzkoušena úloha různých složek vlákniny potravy ve snaze pochopit mechanismus působení. Vláknina potravy ve vodě nerozpustná váže toxiny, zvyšuje objem stolice a snižuje potíže typu zácpy a nemocí trávicí trubice. Chemické složky nerozpustné vlákniny jsou tvořeny celulózou, ligninem a mnoha hemicelulózami z primárních a sekundárních buněk z rostlinných stěn. Celulóza je v buněčných stěnách chemicky vázaná na hemicelulózy a lignin. Tyto dva polymery mají významný vliv na strukturní pevnost a rezistentnost vůči enzymům a kyselinám. Proto se nerozpustná vláknina pomocí bakterií v tlustém střevu (tračníku) špatně fermentuje. Rozpustná vláknina, jako je pektin, beta-glukany a některé hemicelulózy, se nachází v primárních buněčných stěnách a v prostoru mezi přiléhajícími buněčnými stěnami.

Rozpustná vláknina zvyšuje viskozitu gastrointestinální kapaliny, což zpomaluje trávení škrobu a transport glukózy. Je intenzivně fermentována bakteriemi v tlustém střevě. Rozpustná vláknina doplňuje výživu pro tračníkové bakterie, které produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem a mnoho dalších fysiologicky aktivních molekul.

Monoterpeny jsou látky strukturně odvozené od izoprenu. Jsou to přírodní produkty charakteristické vůně uplatňující se v regulaci růstu, reprodukčním cyklu, obranných mechanismech a přenosu signálů různých organismů. Syntetizovat je dokáží jen rostliny, bakterie a některé druhy hmyzu. Do vyšších organismů se dostávají potravním řetězcem.

Lidmi jsou monoterpeny využívány v potravinářství, kosmetice a farmacii pro své aroma, a také pro svou toxicitu jako insekticidy a herbicidy. Díky protinádorovým a antibakteriálním účinkům jsou řazeny mezi bioaktivní sloučeniny.

K nejznámnějším patří alfa a beta-pinen obsažené v pryskyřici jehličnanů. Bohatými zdroji monoterpenů jsou byliny, koření, víno, esenciální oleje a olivový olej.
Komerčně se využívá olej kajeputu střídavolistého (Melaleuca alternifolia) vyznačující se fungicidními a antibakteriálními účinky.

Eukalyptový olej, se používá jako vonná látka. Nadměrné použití 1,8-cineolu může mít neurotický efekt (např. může vyvolat epileptický záchvat).

Využití jako ochucovadlo a farmakologická složka má mentol (proti nachlazení, uvolňování dýchacích cest, k tlumení kašle, proti nadýmání).

Působení proti vzniku nebo k omezení rozvoje rakoviny:

– inhibice nádorového bujení omezením syntézy ubichinonu a přeměnou lathosterolu na cholesterol
– inhibice biosyntézy nebo urychlení degradaci enzymu mevalonátového mechanismu
– zvyšování aktivity enzymů v játrech sloužících k detoxikaci organismu
– zvyšování hladiny růstového faktoru TGF-beta1, který inhibuje růst buněk rakoviny prsu, a zvyšování hladiny receptoru M6P/IGF (receptor růstového faktoru podobného inzulinu)
– stimulace zániku buněk (apoptóza), když je DNA poškozená
– inhibice post-translační isoprenylace proteinů
– aktivace genu specifického pro nádorové buňky (transient receptor potential melastatin 8 – TRPM8) – vliv na dělení a apooptózu nádorových buněk.

Tzv. „blokující monoterpeny“ působí během počáteční fáze karcinogenese a zabraňují interakci karcinomu s DNA (limonen, perillyl-alkohol,karvon, mentol, sobrerol).

Potlačující monoterpeny zabraňují dělení nádorových buněk (geraniol, limonen, perillyl-alkohol).

Pouze několik monoterpenů je pro člověka velmi toxických, řada z nich však způsobuje kožní vyrážky (kožní alergeny). Vysokou toxicitou se vyznačuje hepatotoxin pulegon obsažený v mátě (vyvolání potratů), dále thujon (obsažený v zakázaném absintu, vyvolává halucinace nebo hyperaktivitu) a kafr (toxický pro nenarozený plod, který nemá enzymy k jeho degradaci).

Bílkoviny v lidské výživě jsou nezbytné pro tvorbu a obnovu tkání organizmu, jsou součástí enzymů a hormonů, zajišťují transport látek v organizmu a jsou zdrojem energie.Nejmenší stavební složkou bílkovin jsou aminokyseliny. Teprve ty jsou dále v organismu využitelné, podle jejich množství a skladby určujeme jejich kvalitu.

Aminokyseliny dělíme na esenciální, semiesenciální a neesenciální. Aminokyseliny, které si naše tělo není schopno vyrobit samo, nazýváme esenciální. Podle počtu zastoupení esenciálních aminokyselin se dále bílkoviny rozdělují na plnohodnotné a neplnohodnotné. Plnohodnotné bílkoviny jsou obsaženy ve výrobcích z mléka (mléčné výrobky), syrovátky a vajec. Dále sem řadí maso vepřové, hovězí, skopové, drůbeží, zvěřinové, rybí a další.

Neplnohodnotné bílkoviny jsou zastoupeny v luštěninách, obilovinách, zelenině a bramborách. Semiesenciální jsou důležité pro růst a neesenciální si tělo dokáže samo vyrobit z esenciálních.

Bílkoviny jsou dvojího původu: živočišného (maso, mléko, vejce) a rostlinného (luštěniny, obiloviny, brambory, těstoviny a sója). „Poměr živočišných a rostlinných bílkovin by měl být optimálně 1 : 2, pro děti a fyzicky velmi aktivní jedince je pak doporučovaný poměr 1:1“

Sacharido – proteinové koncentráty typu Gainer slouží k dosažení správné tělesné váhy jak u všech sportovců, tak u běžné populace. Díky svým vyváženým nutričním hodnotám lze jimi dočasně nahradit jedno jídlo denně. Sportovcům slouží díky zvýšení energetického zisku k vyšším výkonům a získání síly, která je nezbytná pro nárůst svalové hmoty. Doplňují glykogenové zásoby ve svalech, které pak podporují vyšší výkonnost a výdrž zatěžovaného organismu.

Gainer je v těle důležitý pro

Dostatečný energetický příjem pro zvýšení objemu svalové tkáně.
Efektivní zvýšení zásob svalového glykogenu.
Omezení tvorby tukové tkáně.
Tvorbu poškozených membrán svalových buněk.
Budování síly.
Zlepšenou regeneraci organismu po těžkém tréninku.
Ochranu svalové hmoty před poškozením v důsledku fyzické zátěže.

Gainer – jaké má složení

Gainer je tvořen sacharidy, bílkovinami (13-30%) a tuky, doplněný minerály, vitamíny a speciálními doplňky pro lepší metabolické využití těchto základních živin, zvýšený přísun energie a lepší psychickou odolnost. Sacharidová složka je ve formě jednoduchých cukrů (glukózy a fruktózy) a polysacharidů (maltodextrinu), které pozvolna uvolňují glukózové jednotky a příznivě ovlivňují uvolňování anabolického hormonu inzulínu. Bílkovinná složka je tvořena směsí nejkvalitnějších zdrojů lehce stravitelných proteinů, které obsahují vysoké množství všech nejdůležitějších (nepostradatelných) esenciálních aminokyselin. Tukové složky jsou v minimálním množství a to pouze ve formě esenciálních (nepostradatelných) polynenasycených mastných kyselin, které příznivě působí na regeneraci poškozených membrán svalových buněk a nezpůsobují nežádoucí přírůstky tukové tkáně.

Gainer – jak se používá
Sacharido-proteinové koncentráty se používají v objemovém tréninku při zvyšování tělesné váhy, svalové hmoty a síly. Výběr a množství přizpůsobíme v závislosti na tělesné váze a požadovaným přírůstkům aktivní svalové hmoty. Po ukončení tréninku jsou vhodné pro doplnění glykogenových zásob a tím snížení únavy. Speciální kombinace potravních doplňků přípravkům přináší zlepšení metabolických funkcí organismu a urychlení regenerace.

Příklad užití

Ihned po ukončení tréninku (výkonu) pokud byl náročný , co do objemu i intenzity (minimálně 90 minut celkové zátěže nebo víc) – v tom případě připravujte s použitím vody a nepřidávejte nic jiného!

S odstupem minimálně 2 hodin od ukončení silově zaměřeného tréninku nebo výkonu.

Jako součást vysokoenergetické snídaně jste-li sportovci zaměření spíše na silovou vytrvalost a vytrvalost.

Jako tzv. druhou večeři (asi 60 – 120 minut před spaním) v případě, že fyzická zátěž byla v ten den mimořádná především co do jejího trvání (minimálně 2 hodiny).

Jako přesnídavku či odpolední svačinu pro sportem značně zatíženou mládež

Gainer – formy

koktejl v prášku (různé příchutě)

Gainer – dělění do kategorií dle obsahu bílkovin

Gainer s obsahem do 20% proteinů
Gainer s obsahem nad 20% proteinů
Speciální gainery

Aminokyseliny jsou karboxylové kyseliny, na kterých je přítomna aminová skupina NH2. Jsou základním stavebním kamenem proteinů a peptidů. Ty vznikají jejich spojováním pomocí peptidických vazeb do různě dlouhých řetězců. Jejich využití je jednak jako stavební jednotka pro jiné molekuly, ale jednotlivé aminokyseliny fungují jako prekurzory pro jiné látky. Samy o sobě se kolikrát podílejí přímo na metabolických pochodech.

AMINOKYSELINY jsou v těle důležité jako:

– jednotky pro stavbu bílkovin a peptidů
– katalyzátory biochemických reakcí
– výchozí látky pro výrobu jiných aminokyselin, hormonů, přenašečů apod.
– vzácně jako zdroj energie (tento systém není příliš výhodný a metabolity mohou být škodlivé)
– nárůst svalové hmoty
– rychlejší zotavení organismu po fyzické zátěži
– srdeční činnost
– lepší viskozitu krve

AMINOKYSELINY – jaké známe?

Základních aminokyselin v lidském organismu je 20 (někdy je uvedeno 21).Můžeme je rozdělit podle toho, jestli se nacházejí v proteinech nebo ne. Jiné dělení je na tzv. esenciální a neesenciální. Esenciální jsou takové, které si lidské tělo nedokáže samo připravit (je to z toho důvodu, že obsahují řetězce nebo skupiny, se kterými nedokáže lidské tělo pracovat). Proto jsme plně odkázáni na jejich příjem v potravě či aminokyselinových preparátech. Naproti tomu spotřebu neesenciálních aminokyselin dokáže tělo do jisté míry pokrýt výrobou z jiných sloučenin. Mimo těchto základních se vyskytuje ještě několik dalších méně obvyklých aminokyselin. Ty jsou většinou esenciální.

Aminokyseliny esenciální

Jsou valin, leucin, isoleucin, lysin, methionin, threonin, phenylalanin a tryptofan. K tomu jsou ještě pro děti esenciální histidin a arginin. Druhý jmenovaný je jedna z nejdůležitějších aminokyselin ( zejména pro sportovce). Je důležitý pro svalový růst (tím, že ovlivňuje růstové hormony) a chrání svaly před rozpadem (podobně jako lysin a leucin). Tryptofan je výchozí látkou pro přenašeč serotonin, který uklidňuje, navozuje příjemné pocity a používá se k léčbě nespavosti, stresu, úzkosti a deprese. Threonin působí proti ukládání tuku v játrech. Dále jsou důležité nejen pro svaly, nýbrž i pro tvorbu pojiv (kostí, vazů a chrupavek), některých mozkových přenašečů atd. Pokud se zmíníme o BCAA jsou to tzv. rozvětvené aminokyseliny (valin, leucin a isoleucin). Ty se podílejí především na ochraně svalové hmoty před rozpadem.BCAA aminokyseliny jsou kombinace právě těchto tří esenciálních aminokyselin: BCAA

Aminokyseliny neesenciální

Jsou ty zbylé. Není sice třeba jejich příjem tak pozorně hlídat, to ovšem neznamená, že jsou postradatelné. To platí zejména pro glutamin, cystein a glycin. Tyto 3 aminokyseliny spolu tvoří tripeptid glutathion, což je jeden z nejúčinnějších antioxidantů v těle. Chrání před účinky jedů, tabáku a alkoholu. Glycin je navíc součástí krevního barviva hemoglobinu. Phenylalanin je prekurzorem pro tyrosin. Ten má podobné účinky jako tryptofan (psychická kondice) a navíc je základem pro hormony štítné žlázy (ty hospodaří s energií a podílejí se na mentálním vývoji dítěte).

Aminokyseliny méně obvyklé

Jsou například ornithin a citrulin (důležité pro vývoj svalových vláken a hlavně je nejdůležitější součásti odbourávacího cyklu močoviny).

Taurine – Taurin je druhá nejčastěji se vyskytující aminokyselina ve svalové tkáni. Vzniká metabolismem cysteinu a methioninu. Patří mezi stimulační látky, které podporují činnost nervové soustavy a tím zlepšuje fyzickou i psychickou výkonnost. Spolupracuje také při tvorbě žluči a vstřebávání tuků. Jako potravinový doplněk pro sportovce se prodává ve formě kapslí.

Aminokyseliny ve stravě

Aminokyseliny jako takové ve stravě prakticky nenajdeme. Najdeme je pouze jako součást bílkovin. Proto nám z živočišných zdrojů poslouží především maso (hlavně libové). Výhodou je, že živočišné zdroje obsahují vyšší podíl esenciálních aminokyselin. Na druhou stranu je třeba dávat pozor na nadměrný příjem tuků a cholesterolu. Co se týče rostlinných zdrojů, zde tyto problémy odpadají. Navíc dostáváme vlákninu a další blahodárné látky. Problém ale vězí v tom, že mimo sóju prakticky nikde nenajdeme plnohodnotné zastoupení všech základních aminokyselin. Přesné vyvážení aminokyselin je možno hlídat a doplňovat pomocí aminokyselinových přípravků. Navíc je efekt mnohem rychlejší, jelikož bílkovina musí projít před totálním rozštěpením mnoha složitými štěpnými procesy. Preparátu existuje několik. Asi nejznámější jsou pod označením AMINO. Nejedná se o směs aminokyselin, nýbrž o směs oligopeptidů. Potom lze zakoupit i směsi buď všech anebo různých kombinací aminokyselin, nebo dokonce aminokyseliny samotné (takto specializované směsi slouží ale většinou jako léčebné prostředky).

Stimulanty mají širokou škálu různých účinků způsobených zvýšenou aktivitou centrálního i periferního nervového systému. Typickými účinky, které se mohou lišit v závislosti na konkrétní látce, jsou zvýšená ostražitost, vědomí, bdělost, výdrž, produktivita a motivace, zvýšené nabuzení, pohyblivost, tepová frekvence a krevní tlak, snížená potřeba jídla a spánku. Mnoho stimulantů dokáže také zlepšit náladu a odstranit úzkost, nebo dokonce vyvolat pocity euforie. Je však třeba poznamenat, že mnoho těchto látek dokáže úzkost naopak vyvolat, i tehdy, pokud ji paradoxně současně omezují.

Účinky

Stimulanty mají širokou škálu různých účinků způsobených zvýšenou aktivitou centrálního i periferního nervového systému. Typickými účinky, které se mohou lišit v závislosti na konkrétní látce, jsou zvýšená ostražitost, vědomí, bdělost, výdrž, produktivita a motivace, zvýšené nabuzení, pohyblivost, tepová frekvence a krevní tlak, snížená potřeba jídla a spánku. Mnoho stimulancií dokáže také zlepšit náladu a odstranit úzkost, nebo dokonce vyvolat pocity euforie. Je však třeba poznamenat, že mnoho těchto látek dokáže úzkost naopak vyvolat, i tehdy, pokud ji paradoxně současně omezují.

Účinky stimulantů se projevují prostřednictvím různých farmakologických mechanismů, mezi nejdůležitější patří podpora aktivity norepinefrinu (noradrenalinu) a/nebo dopaminu (např. pomocí inhibice nebo obrácení přenosu monoaminů).

Stimulanty se používají pro léčbu v mnoha indikacích, například:

– k potlačení únavy a letargie během dne při práci nebo jiných aktivitách
– k odstranění ospalosti a udržení bdělosti, například při léčbě narkolepsie
– ke snížení chuti a redukci tělesné hmotnosti, k léčbě obezity
– ke zlepšení koncentrace v práci a ve škole, zvláště při poruchách jako ADHD
– někdy také při léčbě klinické deprese

Kreatin slouží jako makroergická sloučenina, zásobující velmi rychlou energií především svalovou tkáň, kde je potřeba v krátké době vynaložit poměrně velké množství ATP. Kreatin se v klidovém období fosforyluje účinkem ATP na kreatinfosfát, který se ukládá, a když je nárazově potřeba hodně ATP, je možné pomocí kreatinfosfátu zpětně vyrábět ATP fosforylací ADP za současné spotřeby kreatinfosfátu na kreatin. Tělo průměrného člověka obsahuje asi 120 gramů kreatinu / kreatinfosfátu; z toho asi 95 % ve svalové tkáni. Nový kreatin vzniká tempem asi 2 g/den.

Potravní doplněk
Vzhledem k procesům, které kreatin v těle člověka ovlivňuje, začal brzy kreatin poutat pozornost sportovní medicíny a brzy byl vyroben i v čisté podobě. Tak začíná historie kreatinmonohydrátu jako doplňku stravy, a to nejen ve sportovní výživě. Potravní doplňky mohou nabývat práškové i tekuté formy, nabízí se i kreatinové tablety, a dokonce žvýkačky. Užívání kreatinu je naprosto legální a nepodléhá speciální kontrole. Přesto není zejména dětem a mladistvým s problémy se srdcem doporučován z principu předběžné opatrnosti. Mimo jiné totiž byly zaznamenány případy, kdy potravní doplněk obsahoval jiné účinné látky, než byly uvedeny na obalu.

Terapeutické využití
Kreatinmonohydrát (hydratovaný kreatin) se používá při škále různých nervosvalových zranění za účelem urychlení rehabilitace. Může se jednat o uskřípnutí nervů, dočasná ochrnutí apod., které vyžadují součinnost s odborným terapeutem, trénování (procvičování) postižené tkáně a jejichž náprava většinou trvá od 1 do 9 měsíců.

Lékařské využití
Použití kreatinu pro léčebné účely (svalové, neurologické a kombinované choroby, artritida, infarktové stavy) bylo a stále ještě je zkoumáno. Některé studie ukazují, že kreatin by mohl zpomalovat nástup některých neurodegenerativních chorob. Výsledek experimentu byl připisován schopnosti kreatinu zvýšit dostupnost energie pro buňky, anebo blokaci chemické cesty, jež by vedla k úmrtí degenerovaných buněk. Jiná studie zjistila, že podávání kreatinu mírně zvyšuje fyzickou sílu u lidí postižených neurodegenerativními chorobami. Kreatin tak někdy užívají lidé trpící deficiencí GMAT, amyotrofickou laterální sklerózou, nemocí myasthenia gravis, svalovou dystrofií, Huntingtonovou chorobou, Parkinsonovou chorobou či McArdleovou nemocí.

Sportovní využití
Užívání kreatinových doplňků zvyšuje svalovou koncentraci kreatinu. Kreatin do jisté míry zvyšuje svalovou sílu, zejména při anaerobním (krátkodobém) sportovním výkonu. Dále zvyšuje svalovou hmotu, ale pouze tím, že zvyšuje zadržování vody ve svalstvu. Nová studie o vlivu kreatin monohydrátu, syrovátkových proteinů a maltodextrinu na růst svalové hmoty přepisuje dosud zažité dávkování. Došlo se ke zjištění, že stačí mnohem menší denní příjem kreatin monohydrátu než bylo dosud uváděno.

Při sportu je užíváno více přípravků obsahujících kreatin a to těchto:

kreatin monohydrát (čistý kreatin bez jakéhokoliv přídavku)
kre-alkalyn (kreatin monohydrát s přidávanou jedlou sodou – soda bikarbona)
kreatin ethyl ester (kreatin vyráběný reakcí s ethanolem)

Obecně se dají přípravky kloubní výživy označit jako ty, které vyživují a chrání klouby a pomáhají udržovat vaziva a klouby v dobrém stavu. Dobře známý je kolagen. Kolagen je součástí chrupavky, tvoří až jejich 40 %. Kolagen je nejdůležitější bílkovina lidského těla. Kromě toho, že je obsažena v pojivu a vazivu, pomáhá oddalovat stárnutí pokožky a současně ji zpevňuje, vyhlazuje vrásky nebo pomáhá zlepšovat pevnost vlasů a kloubů.

Další součástí chrupavky je i chondroitin sulfát, což je polysacharid. Je doporučován jako doplněk léčby při osteoartróze, což je degenerativní zánětlivé onemocnění kostních kloubu. Chondroitin sulfát rovněž pomáhá u osob s oslabenou chrupavkou, které pravidelně cvičí. Jeho důležitou vlastností je schopnost vázat vodu a tím zabezpečuje elastické a mechanické vlastnosti chrupavky. Při dlouhodobém užívání, alespoň 2 měsíce má příznivé účinky při bolesti a zánětu u artrózy kloubů. Po vysazení účinek určitou dobu přetrvá.

Glukosamin sulfát, další z častých komponent přípravků kloubní výživy je molekula obsahující glukózu, která je ve vysokých koncentracích obsažena v kloubech a vazivu, kde ji náš organismus potřebuje k vytváření molekul nutných k opravám a udržování chrupavky. Glukosamin sulfát pomáhá zmírňovat bolest, ztuhlost a otoky kloubů a dalších kloubů zasažených artrózou, event. dalšími nemocemi. Opět, stejně, jako u chondroitin sulfátu je doporučován u osteoartrózy.

Dále se můžeme setkat se složkou MSM, často v kombinaci s názvem Lignisul. MSM znamená methylsulfonylmethan, odborně správně dimethylsulfon. Je to organická sloučenina síry. U této látky se uvádějí pozitivní účinky protizánětlivé u osteoartrózy nebo revmatoidní artritidy. Pomáhá tlumit bolestivost a otoky kloubů. Lignisul je patentově chráněný název pro čistou formu dimethylsulfátu, pojmenovanou podle přírodní látky ligninu izolovaného z lýka borovic.

Lipotropní spalovače

Do této kategorie spadají látky, díky kterým tělo primárně využije energii z tuků. Nejznámějším a jedním z nejstarších lipotropních spalovačů je L-karnitin. Právě na karnitin můžete v poslední době slyšet hodně rozdílných názorů. Podle některých studiích byl jeho účinek popřen, ale na druhou stranu se najde spousta lidí, kteří si ho nemůžou vynachválit.

Stimulační spalovače

Základem této skupiny spalovačů jsou látky jako kofein, guarana, synephrine. Stimulační spalovače oceníte zejména v období, kdy máte v důsledku diety nedostatek energie pro trénink nebo aerobní aktivity, protože Vás „nabudí“ a spálíte díky tomu další energii a tedy i tuk. Pokud nemáte zrovna peníze na koupi spalovačů, věřte, že docela dobrou práci odvede i silná káva, díky jejímu obsahu kofeinu. Není to sice stejně kvalitní efekt jako u spalovače, ale lepší, než nic.

Spalovače s termogenním účinkem

Podstatou těchto látek je to, že vytvoří pro tělo stress, na který organismus reaguje tvorbou tepelné energie. Tělo k tvorbě energie musí využít energii a k tomu dobře poslouží i energie z tuků. Zvýšená teplota navíc podporuje zrychlení metabolismu, protože při vyšší teplotě probíhají metabolické reakce rychleji. Tato kategorie spalovačů tedy dokáže „pálit“ tuk i bez fyzické aktivity, ale ve spojení s pohybem je tento účinek samozřejmě daleko vyšší. Látky, které mají termogenní účinek jsou synephrine, HCA, extrakt ze zeleného čaje, guggulsterony a řada dalších.

Odbourávání tuků v lidském těle probíhá v několika krocích. Prvním je hydrolytické štěpení za přítomnosti enzymů lipáz, kdy z jedné molekuly tuku vznikají tři molekuly mastné kyseliny a jedna molekula glycerolu. Každý z produktů se dále odbourává jiným způsobem. V případě delších a významnějších mastných kyselin se jedná o proces nazývaný β-oxidace probíhající v takzvané Lynenově spirále. Vstupuje sem mastná kyselina navázaná na koenzym-A. Tuto reakci katalyzuje enzym acyl-CoA-syntenáza za účasti koenzymu-A a adenosintrifosfátu (ATP).

Vlastní odbourávání pak již probíhá v matrix mitochondrií, a to v několika fázích:

1.stupeň odbourávání – dehydrogenace za vzniku α,β-nenasycené kyseliny vázané na koenzym A
2.stupeň odbourávání – adice H2O na α,β-nenasycenou kyselinu za vzniku β-hydroxokyseliny
3.stupeň odbourávání – dehydrogenace β-hydroxokyseliny na β-ketokyselinu
4.stupeň odbourávání – rozpad labilní β-ketokyseliny za přítomnosti HSCoA na acetyl-CoA a mastnou kyselinu vázanou na koenzym A (o 2 uhlíky kratší než původní)

Celý děj se několikrát opakuje, dokud se celý řetězec původní mastné kyseliny zcela nerozloží na acetyl-CoA.

Tuky v lidské výživě patří k nejvydatnějšímu zdroji a zásobárně energie v potravě, tvoří stavební složku buněk.

Dále nás chrání před úniky tepla, umožňují vstřebávání vitamínů, a z tuků (cholesterolu) se tvoří některé hormony.

V současné době tvoří v našich podmínkách 30-40 % denního příjmu energie.

Doporučený denní příjem tuků je 70-100 g Energetická hodnota 1 g tuku je přibližně 39 kJ.

Tuky jsou dvojího původu stejně jako u bílkovin – živočišné a rostlinné.

Ve stravě se tuky nazývají triglyceridy

Na tuky a oleje lecos práskne i jejich zeměpisný původ a konzistence. Platí, že oleje z chladnomilných zeměpisných pásem obsahují méně škodlivých nasycených mastných kyselin a více těch prospěšných, nenasycených (např. náš tradiční řepkový olej) a naopak oleje z tropických pásem (palmojádrový, kokosový) mají ve svém složení více nasycených mastných kyselin (až 80 – 90 %).

Drobnou výjimku tvoří olej palmový, kde je to nerozhodně 50:50. Lze také říci, že čím více prospěšných nenasycených mastných kyselin olej má, tím je kapalnější.

Ztužený margarín? Ne!

Mnoho laiků, ale i odborníků, se domnívá, že dnes široce používané margaríny určené především k mazání na pečivo vznikají procesem ztužování. Není tomu tak, margaríny se vyrábějí mícháním pevných tuků a olejů a následným zahřátím nad bod tání. Jejich výsledná konzistence je tak dána poměrem nasycených a nenasycených mastných kyselin, který lze jednoduše zjistit na obalu výrobku (obvykle je poměr uveden v procentech). Ano, proces ztužování se v potravinářství používá, protože zvyšuje trvanlivost a omezuje napříkad zápach tuků, týká se to ale hlavně podzemnicového, sójového a bavlníkového oleje nebo rybího tuku.

Tuky jsou důležité při tvorbě buněčných membrán, krevních lipidů (tělesný tuk), žluče, steroidů a vitamínu D.

Molekuly tuku jsou tvořeny glycerolem a mastnými kyselinami.

Tělesný tuk také slouží při regulaci tělesné teploty.

Doporučené minimální množství tělesného tuku pro muže je kolem 7% a pro ženy kolem 12%.

Tuky jsou také využívány pro transport a absorpci vitamínů rozpustných v tucích. Navíc jsou také zdrojem kyseliny linolové, která je důležitá pro růst a údržbu kůže.

Některé potraviny mají větší schopnost vyvolat pocit plnosti (nasycení), než jiné, a tato vlastnost je označována jako „sytící schopnost“. V tabulkách uvádějících energetickou hodnotu potravin většinou není tato schopnost uváděna, a proto jsou studie, jež se zabývají tímto fenoménem, velmi potřebné a užitečné.

V jedné studii bylo z tohoto hlediska posuzováno celkem 38 běžných potravin, které konzumovali muži a ženy tak, že energetický příjem byl vždy stejný. Každých 15 minut byl po dobu 2 hodin u všech osob zaznamenán jejich pocit plnosti. Nejvyšší sytící schopnost tak byla zjištěna u potravin s vysokým podílem bílkovin, vlákniny a vody, naopak nízkou sytící schopnost vykazovaly tučné potraviny. Ovoce a zelenina – zvláště vařené brambory – mají vysokou sytící schopnost, zatímco pekařské výrobky, jako jsou koláče, sušenky a podobné druhy, patří mezi potraviny s nejnižší sytící schopností. Potraviny s vysokým obsahem bílkovin (ryby, maso, fazole, čočka a vejce) a sacharidů (těstoviny, rýže, celozrnný chléb, cereální směsi) patří mezi nejvíce sytící potraviny.

Zatímco bílkoviny patrně mají schopnost zabránit hladu na delší dobu než sacharidy, tuky většinou neovlivňují pocit přesycení. Tím lze vysvětlit, že dieta s vysokým obsahem tuku vede často k pasivnímu přejídání, které se nutně projeví ve zvyšování tělesné hmotnosti.

Tuky jsou nositelem chutí – dobře se na ně vážou chutě a vůně z koření, proto bývají nízkotučná jídla jaksi „nemastná, neslaná“.

Tuk je ukládán do tukových zásob s neobyčejně vysokou účinností, přibližně 95%.

Inzulinová rezistence není běžným lidem až tak známý pojem, jde nicméně o velice rozšířený a významný stav, který je spoluzodpovědný za vznik cukrovky 2. typu a s ní souvisejících dalších chorob a komplikací.

Inzulin je hormon tvořený ve slinivce břišní, který má mnoho metabolických funkcí, z nichž ta hlavní je umožnění vstupu cukru (glukózy) do buněk většiny tkání (zejména do svalové tkáně). Díky inzulinu je udržována správná koncentrace cukru v krvi a buňky mají zajištěný přísun energie, kterou potřebují ke svému životu a k plnění svých funkcí. Inzulin působí i na tukovou tkáň a zlepšuje její schopnost ukládání mastných kyselin z krve.

Inzulinová rezistence znamená, že tkáně přestávají na inzulin reagovat a jejich buňky přijímají cukr méně ochotně, než by měly. To vede ke zvýšení koncentrace cukru v krvi (hyperglykémie) a také ke zvýšené tvorbě inzulinu, kdy se tělo snaží jeho vyšší koncentrací v krvi vyrovnat snížený efekt inzulinu.

Příčiny
Inzulinová rezistence je klasická civilizační choroba, jejíž hlavní rizikové faktory jsou obezita a nedostatek fyzické námahy. Zejména nedostatek pohybu prudce snižuje vnímavost tkání vůči inzulinu. S obezitou úzce souvisí nevhodné stravování s vysokým příjmem tučných jídel a jednoduchých cukrů (slazené nápoje, sladkosti, apod.). Riziko postupného rozvoje inzulinové rezistence roste s věkem a nepochybně je zde i jistá genetická složka – někteří lidé mají ke vzniku inzulinové rezistence genetické předpoklady.

Je důležité si uvědomit, že vznik inzulinové rezistence je dlouhodobý proces, který nevznikne přes noc, na druhou stranu jde však o stav, který lze v řadě případů i bez léků zvrátit a utlumit.

Mezi lipofilní vitaminy patří vitamin A (a provitamin A beta-karoten), dále vitamin D, E a K. Podívejme se nyní, kde se jednotlivé vitamíny nacházejí a proč jsou pro náš organismus důležité.

Vitamin A

Vitamin A se vyskytuje v přírodě ve dvou formách – jako retinol, který se nachází pouze v živočišných zdrojích a dále ve formě karotenoidů (provitaminů vitaminu A), z nichž nejvýznamnější je beta-karoten. Přirozenými zdroji vitaminu A jsou živočišné suroviny, zejména játra, vaječný žloutek, máslo, plnotučné mléko, sýry, smetana a také některé mořské ryby (resp. jejich tuk), např. makrela a žralok. Naproti tomu karotenoidy se nacházejí pouze v rostlinách a dávají jim typické žluté a oranžové zabarvení. Vitamin A se v organismu skladuje v játrech, jeho zásoba stačí na jeden až dva roky.
Vitamin A je důležitý pro dobré vidění, jedním z prvních příznaků nedostatku tohoto vitaminu je šeroslepost, tedy špatné vidění za ztížených světelných podmínek nebo při umělém osvětlení. Při vážném nedostatku vitaminu A může dojít až k částečné, či úplné slepotě.
Vitamin A také hraje důležitou roli při růstu a vývoji organismu. Jeho dostatek (nikoliv přebytek!!!) je nesmírně důležitý u těhotných žen a malých dětí. Průměrná denní doporučená dávka pro dospělého člověka byla v ČR byla stanovena 80 µg vitaminu A. Tato dávka by se neměla překračovat, za bezpečnou se považuje maximálně desetinásobek této hodnoty, tedy 800 µg vitaminu A za den. Předávkování je zvlášť nebezpečné pro těhotné ženy. Vysoké dávky vitaminu A jsou teratogenní, mohou u těhotných žen vyvolat poruchy vývoje plodu.

Provitamin A (beta-karoten)

Beta-karoten je jedním z karotenoidů, které mají schopnost přeměnit se na vitamin A. Beta-karoten se v organismu z části mění na vitamin A, zbylá část se skladuje v tukových tkáních, např. v kůži a v játrech. Přeměna beta-karotenu na vitamin A se řídí stavem vitaminu A v organismu, pokud máme dostatek vitaminu A, tato přeměna neprobíhá. Z tohoto důvodu není možné se beta-karotenem, jako zdrojem vitaminu A, předávkovat.
Karotenoidy se vyskytují v žlutooranžovém a tmavě zeleném ovoci a zelenině. Nejbohatšími zdroji beta-karotenu jsou mrkev, karotka, meruňky, papája, mango, nektarinky, broskve, špenát, brokolice, hrách, kapusta a řeřicha. Karotenoidy se také vyskytují v živočišných zdrojích, např. dávají zabarvení vaječnému žloutku, máslu nebo masu lososa.

Vitamin D

Pojmem vitamin D označujeme skupinu sloučenin, která je nezbytná pro minerální rovnováhu v organismu. Patří sem zejména vitamin D2 (ergokalciferol), který se vyskytuje v rostlinách a vitamin D3 (cholekalciferol), vyskytující se v živočišných tkáních. Vitamin D3 se syntetizuje v kůži působením UV světla a nesplňuje tedy zcela definici vitaminů. Protože však jeho tvorbu v kůži ovlivňuje řada faktorů, např. zeměpisná šířka, sezónní změny, znečištění vzduchu a také plocha osluněné kůže, a také protože v některých případech není množství vitaminu D, získaného touto cestou postačující, byl vitamin D mezi esenciální nutrienty zařazen. Podobně jako ostatní vitaminy rozpustné v tucích se i vitamin D ukládá v těle, hlavně v tukových tkáních a svalech. Zásoba vitaminu D stačí na 2 až 4 měsíce.
Zdrojem vitaminu D jsou zejména mořské ryby (sardinky, sledi, makrely, lososi). Menší množství vitaminu D obsahují vejce, maso, mléko a máslo.
Vitamin D je nezbytný pro udržení minerální rovnováhy, protože ovlivňuje vstřebávání vápníku a fosforu ve střevě a tím mineralizaci a demineralizaci kostí. Vitamin D je tedy nejen nezbytný pro zdravé kosti a zuby, ale má také důležitou roli v zabezpečení správných funkcí svalů a nervů. Nedostatek vitaminu D může vést ke zvýšené křehkosti kostí ve stáří. Akutní nedostatek vitaminu D se projeví u dětí onemocněním, zvaným křivice, rachitis, u dospělých osteomalacií. Pro obě onemocnění je charakteristická demineralizace kostí, která se projevuje deformacemi kostry a obloukovitých zahnutím končetin a poruchami růstu u dětí.
Stanovení denní doporučené dávky vitaminu D je obtížné, protože vitamin D se částečně tvoří z vlastních zdrojů v kůži. Obecně lze říci, že zdravý člověk, nevyhýbající se slunci, nepotřebuje externí přívod vitaminu D. Nedostatkem vitaminu D naproti tomu trpí kojenci, malé děti a staří lidé. Proto se např. kojencům do šesti měsíců vitamin D podává orálně. Dospělí by měli denně přijmout 5 µg vitaminu D (děti, těhotné a kojící ženy, staří lidé asi 10 µg). Denní dávka vitaminu D by neměla překročit pětinásobek udané hodnoty, tedy 25 µg/den.

Vitamin E

Pojmem vitamin E zahrnujeme celkem osm sloučenin, které se vyskytují v přírodě. Jedná se o čtyři tokoferoly (alfa, beta, gama a delta tokoferol) a čtyři tokotrienoly (alfa, beta, gama a delta tokotrienol). Největší biologickou aktivitu má alfa-tokoferol, který je také v přírodě nejběžnější.
Nejbohatšími zdroji vitaminu E jsou rostlinné oleje (arašídový, sojový, kukuřičný, slunečnicový) a dále oříšky, semena a celá obilná zrna a klíčky rostlin. Malé množství vitaminu E obsahují také vejce, mléko, mléčné produkty, maso, ryby a tmavě zelená zelenina, jako je např. špenát, brokolice. Při průmyslovém zpracování těchto surovin však dochází ke ztrátě vitaminu E. Například rafinací rostlinných olejů se ztratí až 70 % z původně přítomného množství vitaminu E. To je jeden z důvodů, proč se do rostlinných olejů a margarínů vitamin E přidává.
Vitamin E chrání náš organismus před škodlivými vlivy vnějšího prostředí. Je to nejdůležitější antioxidant, který je rozpustný v tucích. Byla dokázána pozitivní souvislost mezi antioxidačními vlastnostmi vitaminu E a prevencí některých onemocnění, např. kardiovaskulárních onemocnění, šedého zákalu a některými typy nádorových onemocnění. Vlastnosti vitaminu E jsou podporovány současnou přítomností vitaminu C, příp. jiných antioxidantů. Vitamin E také zvyšuje odolnost organismu proti virům a bakteriím, a to zejména u starších lidí.
Denní doporučená dávka je 12,0 µg přírodního alfa-tokoferolu (resp. 24,0 µg syntetického alfa-tokoferolu za den). V organismu se vitamin E se skladuje po dobu 6 až 12 měsíců, nejvíce je ho uloženo v tukových tkáních. Velmi vysoké dávky, překračující 1000 µg vitaminu denně mohou u citlivějších lidí vyvolat přechodné žaludeční potíže a průjmy. Tyto příznaky vymizí po přerušení příjmu tohoto vitaminu.

Vitamin K

Nejbohatšími zdroji vitaminu K jsou zelená listnatá zelenina, např. špenát, brokolice, kapusta, hlávkový salát. Dalším zdrojem je soja, hovězí játra, zelený čaj, vaječný žloutek, brambory, rajčata, chřest, máslo a sýry. Obsah vitaminu K v těchto zdrojích kolísá podle ročního období. Vitamin K se ukládá v játrech. Množství uloženého vitaminu K je poměrně malé a jeho zásoba stačí asi na 1 až 2 týdny.
Vitamin K je nezbytný pro dobrou funkci krevní srážlivosti, jak vnitřní, tak při vnějším poranění. Vitamin K je také důležitý pro zdravé kosti, protože se, spolu s některými dalšími vitaminy, podílí na ukládání vápníku do kostní hmoty.
Denní doporučená dávka je navržena u dětí 30 až 50 µg, u dospělých 60 až 80 µg vitaminu K. Umělé dodávání vitaminu K potřebují kojenci. V ČR a mnohých dalších zemích se novorozencům a velmi malým dětem, které jsou plně kojeni, podává vitamin K v podobě kapek. Lidské mléko je totiž chudé na vitamin K.

autor: Ing. Tereza Burianová CSc., Nadace NutriVIT

Pokud stravou přivádíme do těla nadbytek energie, tělo vyrábí mastné kyseliny, které z krevního řečiště vychytávají tukové buňky, vytváří tuk a ukládají jej v tukových vakuolách ve formě tukových kapének. Tukové buňky mají neuvěřitelnou schopnost přežití a to i v případě, že jsou jejich vakuoly dlouhodobě prakticky prázdné. S určitou nadsázkou lze říci, že jednou vytvořené tukové buňky s největší pravděpodobností z těla již nikdy nedostaneme. Pokud ano, pak jen za cenu velkého odříkání a obrovské sebekázně.

Funkční L-Carnitin se užívá při redukčních dietách a výkonech, kde je žádoucí zvýšený obrat tuků, resp. přednostní hrazení energetických požadavků organismu z tukových zásob, podkožního tuku = odbourávání tuku sportem.

Stejně jako Lecitin nebo Kofein zvyšuje Carnitin metabolismus tuků. Použití této zvláštní výživy umožňuje snížit kalorický příjem před sportem, aniž by člověk nějak vyrázněji zaznamenal ztrátu energie.

Karnitin má smysl jen pokud vykonáváte pohyb déle než 40 minut.

V podstatě jedinou možností je eliminace faktorů, které ztučnění jater podporují.

To znamená přejít na zdravou životosprávu s omezením tuků.

U ztučnění jater také platí přísný zákaz alkoholu.

Játra je možné výrazně podpořit úpravou stravování.

Tuková buňka (adipocyt) je buňka, která je základní stavební jednotkou tukové tkáně. Ve vazivu se vyskytuje buď jednotlivě nebo v malých skupinách. Má schopnost vytvářet a hromadit tuk, a to buď v jedné velké vakuole nebo v podobě množství menších vakuol.

K udržení dobrého stavu nervového systému užívejte B komplex. Vitamin B6 má protizánětlivé účinky, což je zvláště důležité pro pacienty trpící diabetickou neuropatií nebo syndromem karpálního tunelu. Gamalinolenová kyselina v pupalkovém oleji je rovněž velmi prospěšná při léčení diabetické neuropatie. Vitamin B12, jehož nedostatek mívají lidé vyššího věku, udržuje v dobrém stavu myelinové pochvy, stejně jako esenciální mastné kyseliny rybího tuku nebo lněného oleje, které také zajišťují dobrou komunikaci mezi mozkem a nervovými buňkami. Alfa-lipoová kyselina má silné antioxidační účinky.

Hořčík je nezbytný k přenosu nervových a svalových vzruchů, jeho nedostatek může být příčinou nervozity a zvýšené podrážděnosti Jinan dvojlaločný má pozitivní účinky na centrální nervový systém; zvyšuje zásobení mozku krví (a tedy i kyslíkem) a zvyšuje i přítok krve do končetin. Borůvka rovněž upravuje cirkulaci.

Cholesterol pomáhá tělu zpracovávat tuky, je také důležitý při tvorbě buněčných membrán. Je potřeba pro tvorbu hormonů a vitamínu D. Příliš vysoká koncentrace v krvi však nese pro organismus zdravotní rizika, především onemocnění srdce.

Doporučený maximální příjem cholesterolu u nesportující populace by neměl překračovat 300 mg denně.

Sportovci však díky většímu energetickému příjmu souvisejícímu s větším množstvím zkonzumované potravy nutně musí přijímat větší množství cholesterolu a snadno tak – pokud nejsou vegetariáni – překročí uvedený limit.

Endogenní tvorba cholesterolu, stejně jako jeho denní potřeba je do značné míry individuální.

U zdravých a aktivních jedinců působí i zpětná vazba, která při dostatečném příjmu cholesterolu potravou snižuje jeho produkci v játrech.

LDL cholesterol je cholesterol, obsažený v krvi v částicích (lipoproteinech) o nízké hustotě. Jde o cholesterol, který je přenášen z jater do ostatních tkání, které ho využívají především k obnově buněčných membrán. Většina je ho ale opět vychytávána zpět v játrech.

I když je LDL-cholesterol označován jako „špatný“ nebo „zlý“ cholesterol, jeho minimální hladina v krvi je potřebná pro normální funkci všech tělesných tkání a orgánů. Pouze pokud je jeho hladina v krvi zvýšená, může se usazovat v cévní stěně (především stěně srdečních tepen) a tím navozovat rozvoj aterosklerózy.
Za hodnoty optimální pro zdravé osoby je považována jeho hladina v krvi nepřesahující 3,0 mmol/l.

Pro osoby ve vysokém riziku kardiovaskulárních onemocnění je optimální hladina do 2,5 mmol/l a pro nemocné s kardiovaskulárními onemocněními (a také pro většinu nemocných s diabetem) jsou doporučené hodnoty pod 1,8 mmol/l.

Existuje jednoznačně prokázaný kauzální vztah mezi koncentrací LDL-cholesterolu a rizikem (a výskytem) všech forem ischemické choroby srdeční. Se zvyšujícím se LDL-cholesterolem se zvyšuje nemocnost a úmrtnost na srdečně-cévní onemocnění. Zvýšený LDL-cholesterol je rizikovým faktorem především pro ischemickou chorobu srdeční.

Esenciální mastná kyselina je taková mastná kyselina, kterou lidský organizmus nedokáže vytvořit z jiných složek; resp. v organismu nejsou známy chemické procesy, jež by ji vytvořily. Pro lidské tělo jediným zdrojem esenciálních mastných kyselin je strava. Esenciální mastné kyseliny hrají důležitou roli v energetické bilanci organismu a dalších biologických pochodech.

Potravinové zdroje
Téměř veškerý nenasycený tuk v lidské stravě je z esenciálních mastných kyselin. Zdroje ω-3 a ω-6 mastných kyselin jsou ryby a mořští živočichové, lněná semena, sojový olej, řepkový olej, konopný olej, semena šalvěje, dýňová semena, slunečnicová semena, listová zelenina a vlašské ořechy.

Funkce
– snižování krevního tlaku
– tvorba buněčných membrán
– snižování hladiny triglyceridů
– prodloužení doby srážení krve
– vliv na udržení správné teploty těla
– výživa pokožky a jejích derivátů

β-oxidace je hlavní metabolickou dráhou odbourávání mastných kyselin.

Tribulus terrestris je účinným a mezi sportovci velmi oblíbeným přírodním stimulantem hladiny testosteronu, podporující správnou hormonální aktivitu a sexuální funkce.
Tribulus podporuje udržení svalového tonu a energetické hladiny v těle. Extrakt z rostliny Bulgarian Tribulus terrestris je dobře znám jako přírodní prostředek pro stimulaci sexuálních funkcí a úpravu hladiny pohlavních hormonů neboli jako afrodiziakum. I proto se tribulusu lidově přezdívá „přírodní viagra“.

Účinky extraktu Tribulus terrestris:
– afrodisiakum = zvyšuje libido
– zvyšuje hladinu testosteronu
– zlepšuje regeneraci
– obnovuje životní vitalitu a elán
Princip účinku extraktu tribulus terrestris:
je dán vysokým obsahem steroidních saponinů, rostlinných sterolů, flavonoidů a alkaloidů, které stimulují zvýšení hladiny testosteronu přírodní cestou. Tyto látky působí na zvyšování hladiny luteinizačního hormonu (LH), jehož hlavní funkci v organismu je regulace hladiny testosteronu. Vyšší hladina testosteronu znamená větší rozvoj svalové hmoty, zlepšení regenerace a svalové vytrvalosti a napomáhá vyrovnávat optimální poměr mezi svalovou a tukovou tkání.
Tribulus zvyšuje libido, tedy chuť na sex, déle zlepšuje spermatogenezi a potenci . Pozitivně podporuje tvorbu energie, regeneraci, svalovou vytrvalost a imunitní funkce organismu.

Uživatelé tribulusu popisují efekt stimulace sexuálního apetitu (afrodisiakum) jako první projev účinku, později se přidružuje zlepšení regenerace po fyzickém výkonu a zvýšení hladiny testosteronu u osob se sníženou hladinou vlastního testosteronu v důsledku nevyvážené výživy, přetrénování, nevhodného životního stylu, genetických predispozic nebo stárnutí. Při dlouhodobém užívání je popisován návrat elánu a životní vitality. Nedoporučuje se však nepřetržité dlouhodobé užívání tribulusu, nejdéle po 10 týdnech je vhodné vysadit a opakovat až za další 3-4 týdny.

Semínka jsou šedá až černá, dlouhá okolo jednoho milimetru, obsahují vápník, antioxidanty a omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Zahánějí pocit únavy, žízně a hladu. Konzumují se vcelku i mleté, s jogurtem, jako součást zeleninových salátů nebo se přidávají do pečiva. Když se zalijí vodou, vytvoří výživný rosol, který velice dobře hydratuje organismus. Semínka nemají žádnou chuť. Jsou vhodná i pro celiaky a diabetiky.

Historie užívání Chia semínek sahá až k Aztékům a Mayům z Jižní Ameriky, kteří je používali hlavně jako zdroj energie. Pojmenování „Chia“ je mayský výraz pro „sílu“. Další možný původ názvu semínek pochází z aztéckého slova „chian“, které znamená „olejnatý“. Kvůli vysokému obsahu vlákniny, Chia semínka v žaludku absorbují velké množství vody, čímž nabobtnají a navozují pocit plnosti.

V Kalifornii roste příbuzná rostlina Salvia columbariae , jejíž semínka jsou známa jako „zlatá chia“.

V tradiční čínské medicíně se používají plody kustovnice čínské již po staletí. Je využívána zejména jako doplněk stravy nebo se připravuje v podobě čaje. Kromě plodů se využívají i ostatní části rostliny – listy, kůra a kořeny. V Číně se tato rostlina považuje za léčivou potravinu, která podporuje dlouhověkost, vitalitu a sexuální potenci.

Věda a výzkum
Plody rostliny obsahují silné antioxidanty a díky jejich schopnosti neutralizovat volné radikály (vznikají jako vedlejší produkt dýchání a jsou považovány za hlavní příčinu stárnutí a degenerace organismu) pomáhají zabraňovat poškození buněk a následnému stárnutí organismu.

Díky nedávným výzkumům plodů kustovnice čínské se zjistilo, že podporují imunitní systém a redukují množství antigenů, které souvisejí s alergickými onemocněními. Také zvyšují fagocytózu retikuloendoteliálního systému, snižují krevní tlak, zlepšují tvorbu krve (stimulují tvorbu bílých a červených krvinek), mají příznivý vliv na zrak a funkci jater. Často se aplikuje při nemocích kde je vedlejším symptomem, který doprovází nemoc, žízeň (v raných stadiích cukrovky a tuberkulózy), závratě, snížená ostrost zraku nebo chronický kašel.

Plody kustovnice čínské jsou označovány jako léčivé ovoce. Většina léčivých účinků však ještě není vědecky potvrzena. V roce 1890 se v německé odborné literatuře objevila informace, že obsahují jedovaté alkaloidy. Později bylo vědecky prokázáno, že hladina alkaloidů je hluboko pod hranicí nebezpečí pro člověka a zvířata. Dnes se v zemích Evropské unie plody nebo výtažky z této rostliny prodávají v lékárnách, jako schválený certifikovaný doplněk stravy.

Během růstu se konzumují čerstvé listy v různých salátech a hlavně se používá zralých semen. Mele se z nich mouka, která má výborné vlastnosti ve spojení s obilnou nebo kukuřičnou, na pečení chleba a různých sušenek. Celá semena se používají k vaření kaší, zahušťování polévek i k výrobě cerálií, také se z nich připravuje pálenka „chica“.

Mouka z merlíku čilského neobsahuje lepek, je vhodná pro nemocné celiakií. Semena jsou dobrým zdrojem některých vitaminů – thiaminu, riboflavinu, kyseliny listové, beta-karotenu, alfa-tokoferolu a vitaminu C, obsahují 60 % škrobu, 23 % esenciálních bílkovin, 5 % sacharidů, 4 až 9 % tuků, jejich energetická hodnota je 374 kcal/1566 kJ na 100 g.

V dnešní době je merlík čilský ceněn hlavně díky vysoké nutriční hodnotě a vysokému procentu bílkovin. NASA jej zařadila jako vhodnou plodinu do výzkumného programu, jehož výsledky by umožnily podporovat a udržet lidský život během dlouhých vesmírných letů řízených člověkem.

Maca peruánská (Lepidium), královna peruánských AND patří mezi superpotraviny je adaptogen a používí se jako mletý prášek z kořene. Vzhledově je podobná mrkvi a pěstuje se v náhorních plošinách (Peru a Bolívie) ve výšce okolo 3000 – 40000 m n.m. Sušená maca obsahuje přibližně 59 % sacharidů, 8,5 % vlákniny a přes 10 % bílkovin. Protein v mace obsahuje 20 aminokyselin, 7 z 8 esenciálních. Maca je bohatá na vápník, hořčík, fosfor, draslík, síru, sodík a železo, obsahuje stopové minerály jako zinek, jod, měď, selen a mangan. Je také bohatá na vitamíny B1, B2, C a E.

Maca peruánská účinky

-při mužské impotenci a ženské frigiditě
-dlouhodobě výrazně podporuje erekci a stimuluje sexuální funkce
-zvyšuje libido
-při neplodnosti (zvyšuje počet a pohyblivost spermií)
-kladně působí na prostatu
-působí proti duševní vyčerpanosti, stresu, posiluje psychickou odolnost
-posiluje a omlazuje organismus, zmírňuje příznaky stárnutí
-podporuje růst svalové hmoty
-přírodní alternativa steroidním anabolikům pro sportovce pro bohatý obsah sterolů (sitosterol, kampesterol, ergosterol, brassikasterol, ergostadienol)
-zrychluje regeneraci svalů
-zlepšuje funkci imunitního systému až o 15%
-používá se také jako imunostimulant, při anémii, tuberkulóze, menstruačních nepravidelnostech, symptomech menopauzy, rakovině žaludku, neplodnosti
-snižuje pocit úžkosti a stres
-pomáhá při neurózách a schizofrenii
-podporuje myšlení, paměť a koncentraci (zvyšuje počet neurotransmiterů) vhodné pro ADHD
-pomáhá při chronickém únavovém syndromu
-účinkuje jako afrodiziakum (p-methoxybenzyl-isothiokyanát a isothiokyanát)
-zabraňuje předčasnému stárnutí a fyzické slabosti
-podporuje spalování tuků
-zvyšuje sílu a vytrvalost

Kurkuma obsahuje řadu bioaktivních složek, takzvané kurkuminoidy, z nichž nejznámější a patrně nejlépe prozkoumaný je kurkumin.

Má nejméně 150 prokázaných léčivých účinků, včetně výrazného protirakovinného působení.

Jako jedna z mála látek je schopen přejít přes krevní bariéru mozku, proto je považován za možný lék na celou řadu neurologických poruch, dokonce i na Alzheimerovo onemocnění, Parkinsonovu nemoc a někteří badatelé se domnívají, že by mohl výrazně pomoci i při léčbě následků mrtvice. Kurkumin je velmi silný antioxidant a má výrazné protizánětlivé účinky. Prospívá i těm, kdo nemocní nejsou, protože podporuje celkovou dobrou kondici mozku.

Všechno má ovšem své háčky. Přidávat si do jídla spoustu kurkumy bohužel nestačí. Kořen kurkumy obsahuje asi 3% kurkuminu. Proto je lepší jej užívat hlavně v podobě doplňku stravy.

Velmi zajímavá je zvláště jedna oblast působení kurkuminu – má totiž schopnost modulovat velké množství genů. V tom se podobá vitaminu D, ale na rozdíl od této životně důležité látky umí ovlivnit přibližně 700 genů (kdežto vitamin D jich ovlivňuje tisíce). Působení kurkuminu je velmi rafinované – vlastně se zabuduje do buněčných membrán, čímž dokáže změnit jejich fyzikální vlastnosti. V jistém smyslu je možno říci, že vnáší do buněk ztracený řád.

Další zajímavou sférou působení této pozoruhodné látky je schopnost ovlivňovat takzvané signální molekuly (hormony, růstové faktory, neurotransmitery a další látky). Je zjištěno, že kurkumin dokáže reagovat například s molekulami účastnícími se zánětlivých procesů, s molekulami proteinů důležitých pro přežití buněk, a také s DNA a RNA. Tato schopnost vysvětluje i výrazné potizánětlivé účinky kurkumy.

Zázvor má antibakteriální a protizánětlivé účinky. Pomáhá při žaludečních, cestovních a těhotenských nevolnostech. Léčí rýmu a chřipku. Snižuje cholesterol, stimuluje krevní oběh a podporuje redukci váhy. Zpomaluje určité druhy rakoviny. Má ale mnoho vedlejších účinků. Některým lidem způsobuje zažívací obtíže, pálení žáhy nebo bušení srdce. Není proto vhodný pro děti. Pro těhotné se doporučuje jen v omezené míře. Vyhnout by se mu měli i diabetici nebo lidé užívající léky proti překyselení žaludku, na srdce a snížení krvácení.

Rozmarýn se tradičně používá k podpoře chuti k jídlu a trávení. Zvyšuje tvorbu a vylučování žluči. Působí proti křečím v trávicím traktu a usnadňuje odchod větrů. Povzbuzuje psychiku i tělo, čehož se využívá u osob v rekonvalescenci. Působí močopudně, zvyšuje prokrvení v oblasti malé pánve (čímž může být ale nebezpečný ve větším množství pro těhotné ženy). Zvyšuje také průtok krve v cévách zásobujících srdeční sval. Silice se přidává do různých mastí, např. proti revmatu nebo alopecii (plešatění).

Šafrán nasazován při jaterních problémech, astmatu a dně.

U starých Řeků platil vždy šafrán za pomocníka při ženských obtížích tím, že úspěšně tlumí křeče.

Malé množství šafránu, na špičku nože, se rozpustilo ve sklenici mléka a tento nápoj měl úspěšně utišit menstruační bolesti u žen.

Stejně tak má šafrán tlumivý účinek na bolesti žaludku.

První vědecké studie už vážně hovoří o antidepresivním účinku. To, že šafrán působí kladně na náladu, souvisí pravděpodobně s přítomností aldehydu šafranalu, který zvedá hladinu serotoninu a následně krocinu, který je odpovědný za zvýšení hladiny dopaminu a noradrenalinu. Kompletní studie však zatím nebyly provedeny.

Listy máty obsahují silici (1 až 2 %) s hlavními složkami mentolem (asi 50 %) a menthonem (asi 10 %). Dále silice obsahuje menthofuramen, piperot, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, kyselinu octovou a dalších asi 40 látek.

Tyto látky mají blahodárné účinky na činnost trávicího ústrojí. Máta pomáhá odstraňovat křeče, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a proti nadýmání.

Též podporuje funkci přídatných orgánů – jater, slinivky břišní a žlučníku. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest.

Podstata působení mentolu spočívá ve snižování napětí hladkého svalstva.

Snižování tlaku ve vnitřních orgánech zabraňuje a předchází bolestem. Mentol vyvolává také pocit chladu a znecitlivuje, proto se ztrácí nepříjemné pocity jako je například svědění. Při nechutenství se podává mátový čaj, máta působí i proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy.

Anýz působí příznivě na trávicí soustavu. Anýz je základní rostlinou s účinkem proti plynatosti, léčí nechutenství, působí jako digestiv a stomachikum, tedy podporuje trávení a posiluje žaludek.

Ze střev odstraňuje škodlivé hnilobné a kvasné procesy. S kmínem, fenyklem a koriandrem tvoří údernou čtyřku, proti plynatosti.

U dětí a kojenců je anýz výborný při břišní kolice nebo průjmu.

Anýz je užitečný pro dýchací soustavu. Pomáhá při vykašlávání, usnadňuje zkapalňování průduškových hlenů. Doporučuje se lidem s astmatem a nemocemi průdušek, a zejména těm, kteří chtějí přestat kouřit. Anýz je výborná protilátka na nikotin a dehet, čistí podrážděnou sliznici průdušek a podporuje regeneraci buněk sliznice. Kromě toho, snižuje tabákový zápach z úst a osvěžuje dech.

Na prsní žlázy má stimulující účinek, zvyšuje tvorbu mléka. Chovatelé krav a ovcí přidávají svému stádu do krmiva anýz, aby zvýšily produkci mléka.

Kojící ženy pomohou užíváním anýzu svým dětem při problémech s plynatostí.

Jedna sladká červená paprika obsahuje více než polovinu doporučené denní dávky betakarotenu pro dospělého muže. Kromě betakarotenu, který se v těle přeměňuje na vitamín A, paprika poskytuje i karotenoidy jako lykopen, který je také velmi hojně zastoupen např. v rajčatech.

Tato látka má silné antioxidační účinky, které organismus chrání před rozvojem zhoubných nádorů.

Červená paprika obsahuje téměř čtyřikrát více vitamínu C než citrony nebo pomeranče (100g červené papriky obsahuje více než trojnásobek doporučené denní dávky tohoto vitamínu). Paprika je významná i kvůli jiným látkám.

Flavonoidy jsou silné protizánětlivé antioxidanty, které chrání oběhovou soustavu. Kapsaicin dodává paprice pálivou chuť. Sladká paprika ho obsahuje jen 0,1 %, což je desetkrát méně než u pálivé papriky, která ho má minimálně 1 %. Malé dávky kapsaicinu podporují trávení.

Paprika obsahuje přibližně 2 % vlákniny. Spolu s kapsaicinem tvoří mírné projímadlo.

V hořčičném semínku je zastoupeno velké množství vitamínů, enzymů a dalších látek, které mají blahodárný vliv na lidský organismus.

Hořčičné semínko obsahuje selen, mangan, hořčík, fosfor, B komplex (niacin, thiamin, riboflavin), dále vitamíny A, C, a také omega 3 mastné kyseliny a tryptofan.

Díky tomu má hořčičné semínko ověřené protirakovinné účinky, kdy chrání organismus před vznikem rakovinových buněk.

Kromě toho má však i protizánětlivý účinek (působí antibakteriálně, antisepticky i protiplísňově). Hořčičné semínko dokáže zpacifikovat astma, zklidnit revma i artritidu, snížit tlak i hladinu cholesterolu, normalizuje u žen problémy se spánkem, hlavně v období menopauzy.

Hořčičné semínko tak dokáže eliminovat záchvaty migrény, pozitivně ovlivňuje diabetické srdce a cukrovku.

Hořčičné semínko má tu moc celé tělo rozehřát a rozproudit, právě proto pozitivně ve formě obkladů působí proti revmatu a artritidě, ale na podobném podkladě působí blahodárně i jinde.

Hořčičné semínko při konzumaci rozpálí i metabolismus, jehož činnost se následně urychlí, dojde tedy k podpoře trávení, podpoře spalování tuků (snížení cholesterolu), a tedy i celkovému hubnutí.

Rozemleté hořčičné semínko vmasírované do pokožky hlavy, působí také podpůrně na růst vlasů.

Zařaďte proto hořčičné semínko do své kuchyně. Zcela zjevně to stojí za to!

Působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo.

Pomáhá také při infekcích močových cest a močového měchýře, účinkuje také jako diuretikum. Stimuluje produkci bílých krvinek čímž zvyšuje odolnost organizmu. Stimuluje krevní oběh. Čerstvou nať lze použít na poštípání hmyzem. Povzbuzuje při sexu. Využívá se i v kosmetickém průmyslu (ústní kosmetika) a v aromaterapii.

Jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto by se k jeho použití hlavně ve formě čaje mělo přistupovat s mírou. Nejlépe působí ve formě kloktadel, koupelí (působí výborně na regeneraci buněk pleti) a jako koření do různých jídel (zlepšení trávení, proti nadýmání).

Meduňka lékařská je zklidňující tonikum na úzkost, mírné deprese, neklid a nespavost. Oblibu si získala jako citrónově vonící nálev, který „rozveseluje srdce“, neboť snižuje pocity paniky a je ceněným lékem na bušení srdce nervového původu. V takových případech se užívá denně dvakrát či třikrát jako čaj či tinktura.

Meduňka je bezpečná i pro děti a její nálev z listů pomáhá uvolnit křečové bolesti. Lze ji použít také jako prostředek na žaludeční poruchy spojené se stresem, jako je překyselení, špatné trávení, plynatost a nadýmání.

Nálev nebo tinkturu lze využít pro urychlení hojení oparů.

Pomáhá také při stavech spojených se slabě hyperaktivní štítnou žlázou, jejíž funkce potlačuje.

Pomáhá krevnímu oběhu, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení z nosu a silné menstruace.

Zlepšuje trávení – štěpí tuky, zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí s cukrovkou, zahřívá a stimuluje zažívací trakt, uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání
podporuje chuť k jídlu.

Zevně se používá proti revmatismu, má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie, používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce.

Pravidelné užívání skořice (dávka 1 – 5 g) má vliv na pokles hladin plazmatické glukózy nalačno, celkového cholesterolu, zvýšení HDL-Cholesterolu.

Spirulina je bohatým zdrojem vitaminů, minerálních látek, beta karotenu, chlorofylu, fykocyaninu a enzymů. Obsahuje rovněž veškeré esenciální aminokyseliny.

Železo a Vitamin B12 které jsou ve Spirulině obsažené podporují tvorbu červených krvinek, normální funkce imunitního systému a energetického metabolismu a přispívají ke snížení míry únavy a vyčerpání. Vitamin B12 také přispívá k normální činnosti nervové soustavy, psychické činnosti a k zachování normálního metabolismu homocysteinu. Vitamin B2 podporuje normální stav zraku, pokožky a sliznic, a přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem.

Konopný protein se získává rozmělněním semínek rostlin cannabis sativa, tedy z konopí setého. Neobsahuje THC a tudíž nemá žádné psychoaktivní, či jiné nežádoucí účinky.

Konopný protein obsahuje malé množství tuku (12%) a vysoký podíl bílkovin a to až 50%, což je více než např. v hovězím mase, které obsahuje cca 30% bílkovin. Je v něm zastoupeno všech 23 aminokyselin, včetně 8 esenciálních, tedy nezbytných pro lidské tělo.

Skvělé nutriční hodnoty předurčují užívání konopného proteinu nejen sportovcům, těžce fyzicky pracujícím osobám, ale je rovněž výborným zdrojem bílkovin např. pro děti a všechny lidi vyznávající zdraví životní styl, kteří si potrpí na kvalitní potraviny.

Skutečnost, že konopný protein je produkt výhradně rostlinného původu jistě potěší vegetariány a vegany. Zejména pro tyto skupiny může být konopný protein vhodným prostředkem pro doplnění nezbytných živin. Dobrou zprávou pro celiaky je, že neobsahuje lepek a může tak sloužit i k obohacení jejich jídelníčku

Konopný protein obsahuje optimální množství omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin a vysoký podíl antioxidantů (tokoferoly, tokotrienoly a chlorofyl). Přispívá tedy k pročištění organismu a posílení celého imunitního systému lidského těla. Díky tomu skvěle slouží jako prevence proti mnoha běžným onemocněním.

Také jsou v něm zastoupeny minerály, zejména vápník, železo, fosfor, hořčík a sodík. Stravitelná vláknina, jež představuje kolem 20% proteinu, přispívá k prodlouženému pocitu sytosti. Je proto vhodným doplňkem při redukčních dietách nebo detoxikacích.

Mladý ječmen obsahuje celou škálu biologicky aktivních látek, osobně vidím jeho největší přínos díky vitamínu B8 nebo lidově mozkový vitamín. Je to proto, že je základním stavebním kamenem neuromediátoru acetylcholinu. Neuromediátor je látka, která zprostředkovává nervosvalový přenos signálu v mozku. Je důležitý pro správně fungování nervového systému a jeho nedostatek může být jeden z faktorů, který ovlivňuje vznik Alzheimerovy choroby.

Z minerálů obsahuje mladý ječmen draslík, vápník, měď, železo, fosfor či hořčík. A samozřejmě vzhledem k tomu, že je to zelený ječmen, obsahuje zelené rostlinné barvivo umožňující fotosyntézu chlorofyl. Chlorofyl má význam při vnitřním užití – zlepšuje metabolismus, urychluje zánětlivé procesy v organismu (má protizánětlivý a antiseptický účinek). Zlepšuje přenašečovou kapacitu pro kyslík, působí příznivě na stav srdce, cév či tvorbu krve. Dá se aplikovat i zevně v obkladech či mastech, kdy se rovněž využívá jeho protizánětlivý a hojivý účinek.

Další jeho významnou vlastností je to, že pomáhá alkalizovat organismus. Acido-alkalická (kyselo-zásaditá) rovnováha je velmi důležitá pro celkové zdraví.

Semena máku mají poměrně hodně bílkovin, až 20 % obsahu máku. Tuky tvoří 40 % a jsou to zejména glyceridy kyseliny stearové, palmitové a linolové. V 100g máku bývá kolem 4,5 g vlákniny. Z vitamínů hlavně vitamin E, z minerálních látek hlavně vápník, hořčík a železo.

Zvláště je třeba vyzdvihnout vápník, přičemž v 100 g máku se ho nachází až 1400 mg, což je nejvíce ze všech potravin. Je to dvanáctkrát více než má mléko, třikrát více než sýry. Podle nejnovějších výzkumů je využitelnost vápníku z rostlinných zdrojů mnohem vyšší než z mléka a mléčných výrobků, ve kterých je vápník vázán na kasein. Pravidelná konzumace máku může proto výrazně přispět k prevenci osteoporózy – onemocnění z nedostatku vápníku, které ve vyspělých zemích nabývá charakter epidemie. Mnozí lidé také uvítají zklidňující účinky máku a jeho příznivý vliv na zdravotní stav vlasů, nehtů a zubů.

Obsahuje i vysoký obsah železa, přičemž ve 100g je 9,76 mg, což je 120 % denní spotřeby.

Skvalen, obsažený v amarantu, může zastavit zásobování nádorů krví. Běžněji používaný olej ze žraločích jater obsahuje pouze jedno procento skvalenu, zatímco amarantový olej obsahuje osm procent skvalenu.

Výzkumy zjistily, že jedna složka obsažená v semínkách amarantu může zbrzdit růst buněk rakoviny prsu.

I když se za jednoznačného krále „požíračů“ cholesterolu mezi obilovinami považuje oves, amarant je účinný neméně. Nabízí tak schůdnou variantu pro ty, kdo mají na oves alergii nebo jimž jednoduše nechutná.

Zjistilo se, že amarant napomáhá při prevenci hyperglykemie a je schopen mírnit komplikace spojené s cukrovkou. Během studie na diabetických krysách amarant výrazně snižoval hladinu jejich sérové glukózy, zvyšoval hladinu inzulinu v krvi a vracel do normálu ukazatele zvýšené činnosti jater.

Kysané zelí je výborným zdrojem vitamínu C, bakterií kyseliny mléčné, v menší míře pak zdrojem vitamínu K a skupiny vitamínů B, minerálů jako draslík, vápník, fosfor, síra, hořčík či fluor. Kysané zelí podporuje tvorbu krve a hormonů, umožňuje lépe bojovat proti únavě a zvyšuje obranyschopnost organizmu. Pomáhá snižovat krevní tlak a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla.

V dobách, kdy neexistovaly mražené potraviny a potraviny z jižní polokoule nebyly dostupné ve střední a severní Evropě, poskytovalo kysané zelí zdroj důležitých živin během zimy. Kysané zelí se skladovalo ve velikém množství už ve sklepích starých Řeků a Římanů a v 16. století bylo tak velice oblíbené, že si vysloužilo název „všelék“. Mělo svůj význam i v mořeplavbě – například bez něj by možná tehdy ani nebyla objevena Amerika, neboť právě kysané zelí bylo napěchováno v sudech, kdy provázelo Kryštofa Kolumba na jeho plavbách a chránilo námořníky před tolik obávanými kurdějemi.

Guarana je známá pro své povzbuzující účinky, snižuje únavu, udržuje pozornost a bdělost. Je vhodná při nervovém vypětí, při depresích a může se použít při rekonvalescenci po dlouhé nemoci. Může tišit menstruační bolesti. Kladně působí na nervový i tělesný stav, stimuluje mozkové funkce a podporuje mozkovou činnost.

Likviduje v těle volné radikály, napomáhá při průjmech. Je vhodná pro studenty, kteří mají před důležitou zkouškou. Guarana zlepšuje paměť a soustředění. Dále může být guarana součástí redukčních diet, protože snižuje chuť k jídlu a stimuluje odbourávání tuků. V Brazílii ji užívají jako afrodiziakum.

Pivovarské kvasnice jsou vysoce vyváženou potravou, která má vynikající koncentraci všech vitaminů řady B. Obsahují dvacetkrát více vitaminů B1 a B2 než játra, dále obsahují všechny esenciální aminokyseliny ve vyváženém poměru, minerály a stopové prvky. Pivovarské kvasnice jsou velice výhodným doplňkem výživy, protože můžou nahradit velmi nákladné vitaminové preparáty a obsahují dvojnásobně velký obsah bílkovin než v mase. Samozřejmě nesníme tolik kvasnic, jako masa, nicméně je dobré o tomto zdroji bílkovin také vědět. A hlavně, vstřebatelnost těchto bílkovin je značně efektivní.

Ojedinělý výrobek z pivovarských kvasnice Pangamin obsahuje komplex vitaminů skupiny B včetně vitaminu B12, minerální látky, stopové prvky, enzymy, aminokyseliny a bílkoviny úspěšně pomáhá při léčbě cukrovky, srdečně cévních onemocnění, migrény, pásového oparu, vypadávání vlasů, defektů sliznic, zvýšeného cholesterolu, poruchách imunitního a nervového systému, žloutenky, chřipky, nepostradatelný je i v období rekonvalescence. Nezastupitelné místo si Pangamin našel i mezi sportovci.

– výrazný vliv na trávení
– zvýšená resorpce živin do organismu
– doplnění veškerých esenciálních látek do organismu
– superpotravina číslo jedna
– ochrana před rakovinou vlivem podvýživy
– při konzumaci s běžnou stravou zvyšuje využitelnost daných nutrientů v jídle

Umeboshi je název pro sušené a nakládané japonské švestky, hodně neobvyklé slano-kyselé chutě. Když si jednu dáte, nakopne vás energií na zbytek dne. Stejně jako samuraje. Švestky ume byly totiž součástí jejich jídelníčku, něco jako samurajské zázračné jídlo.

Švestičky umeboshi dokážou zahnat únavu a celkově skvěle vyladit váš organismus. Více než tisíc let se užívají při nechutenství, žaludečních potížích, nachlazení, kašli i horečkách. A jak si ukážeme dále, pomáhají skvěle i na řadu zdravotních neduhů současnosti.

Pozitivní účinky umeboshi

Stejně jako tělo potřebuje určitou teplotu pro to, aby správně fungovalo, tak krev musí mít určité pH, které si tělo musí udržovat ve velmi malém rozmezí spadajícím do lehké zásaditosti (pH 7,31 do 7,42). Kolísání je tedy takřka nepatrné. Takto přesná regulace je důležitá, neboť větší odchylka vede nutně k narušení regulace velkého množství metabolických drah a fyziologických pochodů a postupně k celkovému rozvratu metabolismu.

Bohužel náš moderní způsob stravování (cukry, průmyslové zpracování potravin, nadbytek červeného masa apod.) nahrává tomu, že organismus je překyselený, což je ideální podmínka pro vznik řady více či méně závažných onemocnění. Přitom pouhých 10 gramů umeboshi dokáže zneutralizovat aciditu způsobenou příjmem 100g cukru. Ne nadarmo je ume švestka považována za královnu alkalizující potravy.

Vitalizující a posilující vliv švestiček ume na náš organismus je výsledkem jejich zvýšené schopnosti odbourávat kyselinu mléčnou, která se v našem těle tvoří přirozenou cestou jako odpadní látka, a to ve zvýšené míře v důsledku stresových situací a při nedostatku kyslíku v tkáních. Nedostatečné odbourávání v těle vede k únavě, chronickým onemocněním, nachlazením, chřipkám a celkové slabosti či bolestem.

Dlouhodobě se předpokládá, že švestky ume mají antibakteriální vlastnosti. To potvrzují i některé studie. Zvláště silný antibakteriální vliv byl potvrzen proti bakterii Streptococcus mutans, která žije v ústní dutině člověka a naleptává zubní sklovinu a způsobuje tak zubní kaz i poškození dásní.

Podle některých studií, snižuje požívání umeboshi množství bakterie Helicobacter pylori. Jde o bakterii, která osidluje sliznici žaludku a dvanáctníku a způsobuje různé trávicí obtíže, končící často chronickým zánětem žaludku. Přítomnost bakterie zvyšuje i riziko karcinomu žaludku. Švestky ume prokazatelně zlepšují stav onemocnění a působí jako výborná prevence.

Současné studie poukazují také na tumory inhibující vlastnosti extraktu z umeboshi. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo při inhibujícím působení na melanomy.

Ume švestky a využití v kuchyni

Jak vlastně probíhá přerod ze syrového ovoce v tu naloženou delikatesu z obchodu? Zralé ovoce se nakládá do nálevu se shiso listy. Ty mají vysoký obsah železa a antioxidantů a dávají švestkám ume a dalším výrobkům z nich typickou červeno-růžovou barvu. Pak jsou švestky sušeny a znovu nakládány a proces se mnohokrát opakuje.

Švestky ume se podávají buď celé, k čaji, s rýží (jsou výborným přirozným konzervantem pro onigiri – rýžové koule) nebo se používají k vaření. Umeboshi se používají také v podobě pasty nebo se z nich vyrábí ocet, který je výborný například k přípravě jednoduchého a velmi účinného detoxikačního přípravku (lžíce octu a sklenice vody).

Autor Michaela Kopřivová

Působení kelpu (mořské řasy) se využívá v redukčních programech, protože napomáhá při spalování zásobního tuku, podporovat obranyschopnost organismu, zlepšovat kondici, trávení a vylučování toxických látek z těla. Pomáhá snižovat horečku, podílí se na snížení hladiny cholesterolu a krevního tlaku. Dostatečné množství jódu u těhotných je nezbytným předpokladem pro správný vývoj centrální nervové soustavy plodu.

Kelp obsahuje uhlovodany (cukry a škroby). Cukr v něm obsažený se nazývá manitol, není příliš sladký, má mírně projímavé účinky a hlavně nezvyšuje hladinu cukru v krvi. Je proto vynikající pro diabetiky. Kelp obsahuje dále menší množství vitaminu A,B, a C, bílkovin a tuků.

Kelp obsahuje látky, které jsou schopné redukovat vstřebávání radioaktivního stroncia-90 zažívacím traktem z 50-80%. Naše planeta se stává čím dál víc zamořenou radioaktivním spadem z pokusných jaderných výbuchů a z odpadu z jaderných elektráren. Tato radioaktivita se k nám dostává vzduchem, vodou a v potravě. Stroncium-90 se hromadí v potravě bohaté na vápník, jako je listová zelenina, mléko a mléčné výrobky.

Kelp obsahuje alginát sodný, který se váže se stronciem-90 ve střevech, zabraňuje tím jeho vstřebávání a napomáhá k vyloučení stroncia-90 stolicí. Tím je potlačen jeden z nebezpečných účinků radioaktivity.

Kakao se řadí mezi tzv. superpotraviny. Obsahuje přibližně 300 chemicky identifikovatelných látek, což z něj činí jednu z nejkomplexnějších potravin planety.

Kakao obsahuje široké spektrum minerálů, vitamínů a antioxidantů. Je zejména primárním zdrojem hořčíku a organické síry v přírodě, přičemž právě hořčík je považován za jeden z nejvíce nedostatkových minerálů v současné standardní stravě, vedoucí k přílišnému výskytu srdečních chorob. Podle vědeckých výzkumů je také kakao nejbohatší plodinou na antioxidanty, obsahuje přibližně 10% flavonoidních antioxidantů, což je 2x více než červené víno a 3x více než zelený čaj. Je to také 20x více než v praženém standardním kakaovém prášku dostupném na trhu. Antioxidanty v syrovém kakau jsou vysoce stabilní a snadno vstřebatelné pro lidský organismus.

Funkce kakaa

Kakao, respektive čokoláda, má na lidský organismus stimulující a povzbuzující účinky, často je spojována s láskou, potěšením, uvolněním a pocity štěstí. Látky, které byly pro tyto účinky zkoumány vědci, jsou mimo jiné anandamid, arginin, dopamin, tryptofan a fenyletylamin. Anandamid je endogenní kanabinoid přirozeně přítomný v lidském mozku, spojený s pocity blaženosti nebo uvolnění – ananda kupříkladu znamená v sánskrtu blaženost. Arginin je považován za přírodní viagru. Tryptofan je esenciální aminokyselina, která je prekurzorem serotoninu, významného neurotransmiteru ovlivňujícím mimo jiné nálady a pocity. Fenyletylamin, který bývá nazýván hormonem lásky a štěstí, je endogenní amfetamin. Je syntetizován z aminokyseliny fenylalanin a je rovněž přítomen v kakau. V mozku vyvolává kakao uvolnění dopaminu, dalšího neurotransmiteru jež má vliv na nálady, ke zvýšené sekreci této látky dochází například při orgasmu.

Díky těmto chemickým látkám je nepražené kakao skutečným antidepresivem, navozujícím dobrou náladu, pocity štěstí a spokojenosti, včetně lehkých afrodisiakálních účinků. S tím souvisí známá tradice obdarovávání se čokoládovými pamlsky mezi milenci. To vše v případě syrového kakaa v daleko větší míře než u běžné čokolády z praženého kakaa. Kakao v sobě navíc skrývá MAO inhibitory (Monoamin Oxidase Inhibitory), které zpomalují odbourávání anandamidu a dalších neurotrasmitterů, zajišťující tím jejich setrvání v krevním oběhu, a tak umožňují delší trvání příjemné nálady. Všechny tyto látky společně s hořčíkem a vitamíny řady B, které jsou důležité pro správnou funkci mozku, příznivě ovlivňují centrální nervový systém.

Kakao rovněž obsahuje vysoké množství theobrominu a zanedbatelné množství kofeinu. Theobromin tvoří 1-2% obsahu kakaa. Stimuluje centrální nervový systém, uvolňuje svalstvo a rozšiřuje cévy, díky čemuž napomáhá snižování krevního tlaku. Má asi ¼ stimulační síly jeho příbuzné molekuly kofeinu. Stimuluje srdce a má diuretické účinky. Údaje o obsahu kofeinu se různí, ale všeobecně panuje shoda, že ho obsahuje velmi málo. Dokonce však existují výzkumy prokazující, že pražené kakaové boby ve vařené vodě vyvolávají efekt podobný šálku černé kávy – vzrušení nervového systému a krevního oběhu demonstrované zrychleným tepem –, kdežto syrové nepražené kakao žádný podobný účinek nevykazuje.

Z účinných látek Kardamon obsahuje celou řadu eterických olejů (cineol, pinen, geraniol atd.), dále karboxylové kyseliny (olejovou, linolovou, palmitovou a stearovou) a vitamíny (thiamin, riboflavin a niacin). Kromě toho semena obsahují značné množství bílkovin, tuků a sacharidů včetně škrobu. Využívá se oddenek, plody a semena, případně éterický olej z nich připravovaný.

Kardamom má příznivé účinky na zažívání, působí proti žaludečním potížím (pálení žáhy), považuje se za afrodiziakum, tonizuje, má antiseptický a diuretický účinek. Když rozkoušeme pár kardamomových semen, má to velice uklidňující vliv na nervovou soustavu. Kardamovník přidaný do mléka neutralizuje jeho schopnost vytvářet hlen a zanášet tak organismus. Vzledem k tomu, že vylučuje z těla jedy, zabírá na opilost a kocovinu. Podle ajurvédské i čínské medicíny má kardamom ohřívací a sladkou povahu a proto podporuje oběh energie qi.

Kardamon slouží také jako léčivo proti malárii. Semena se ale nejprve musí důkladně vysušit a pak ho teprve nakažení lidé žvýkají.

Mužům pomůže zlepšit potenci, neboť kardamon je považován také za poměrně účinné afrodisiakum.